Baví mě psát knihy i točit filmy

Monika Elšíková píše dobré knihy, točí hrané i dokumentární filmy, k nimž si píše scénáře a někdy i zpívá a hraje epizodní role. Natočila několik portrétů pro cyklus Třináctá komnata. Na motivy své knihy Bubu natočila film Vánoční příběh, který ČT odvysílala na Štědrý den 2007.

Jaké bylo natáčení Vánočního příběhu podle knihy Bubu?

Mám moc ráda tvorbu pro děti, baví mě psát knihy i točit filmy. Nejkrásnější je, když celý štáb přijme myšlenku, se kterou projekt vzniká, za svou a nebere to jen jako další z mnoha jiných filmů. Natáčení na Stránově nás všechny hluboko citově zasáhlo, natáčeli jsme se skutečnými dětmi z dětských domovů. V pauzách jsme si s nimi povídali a bylo to mnohdy emočně vyčerpávající. Já jsem ve štábu navíc měla své dva malé syny a stalo se mi, že když mé děti odněkud přijely a já je běžela obejmout, že jsem si až pak všimla těch dětí z domova, jak stojí a dívají se. Pro mě to byla hrozná chvíle.

Hlavní hrdina patří rovněž k dětem z dětského domova?

Naštěstí představitel hlavního hrdiny Bubu Paulíno Svoboda i jeho mladší bratr Dominik, který hrál ve filmu malého "Bubíčka" rodiče mají. Nedovedu si vůbec představit, že bych vytáhla dítě z děcáku, strávila s ním několik měsíců a pak ho tam zase vrátila. Ty "naše" děti z dětského domova s námi strávily jen pár dní, hrály epizodní role a kompars.

Jak se Vám spolupracovalo s tak skvělými herci jako Zuzana Bydžovská a Karel Roden?

Mám je oba dva moc ráda, jsou nejen tvůrčí a přemýšliví, ale mám je také ráda jako lidi. V pauzách o natáčení jsme si hodně povídali o životě, o dětech, rodičích, vztazích, bylo to pokračování filmového příběhu. Možná to zní nadneseně, ale já mám láskyplný vztah i ke svému štábu, zejména k těm, co jsou v hlavních profesích, protože to jsou přátelé, se kterými pracuju pravidelně. Nedovedu si představit, že bych pracovala mezi lidmi, kteří se nemají rádi. Myslím, že naše pocity se odrážejí jak ve filmu, tak v knize.

Co děláte, když nepíšete knihy?

Když nepíšu knihy, tak točím filmy. V poslední době jsem natočila sedm dokumentárních portrétů pro cyklus Třináctá komnata - mj. Martina Dejdara, Bořka Šípka, Svatopluka Karáska, Pavla Landovského, nebo Veroniku Žilkovou. Na některých z nich spolupracuju s Jaroslavem Duškem a to je pro mě velká radost. Velice obdivuju jeho empatii a to, jak dokáže s lidmi mluvit. Pořád se mám od něj co učit. S Jardou a s jeho kolegou z divadla Vizita Pjérem Lašézem jsem teď spolupracovala také na dvou dokumentech o drogově závislých lidech, kteří se ze své závislosti dostali spirituální cestou.

Mám vůbec štěstí na samé krásné lidi. Dělala jsem knížky s Adolfem Bornem, s Markétou Prachatickou, s Jindřichem Štreitem... Ve filmu jsem pracovala s Ivanou Chýlkovou, s Bohumilem Kleplem a také, ještě na FAMU, s Janem Krausem. Tomu jsem také hrála dvě epizodní role v cyklu "Dvaadvacítka". Mně baví všechno. Psát knihy, režírovat, zpívat i  hrát, ačkoliv to vůbec neumím.

Co právě natáčíte či píšete?

V současné době natáčím dokument o Bořku Šípkovi v Šanghaji. Natáčení jeho Třinácté komnaty bylo takový zážitek, že jsme se nikdo od něj nedokázali odtrhnout, takže jsme vymysleli další společný projekt. Mimo jiné proto, že nám skvěle vařil! Ale to je samozřejmě jen nadsázka; on je velmi inspirativní člověk, tvůrčí, pracovitý a přitom skromný.

Také se chystám psát kapitolu do projektu ČT Kniha mého srdce na pokračování a ráda bych s Jaroslavem Duškem natočila Třináctou komnatu Ondřeje Vetchého.   

Vypadá to, že vše bezvadně zvládáte nebo naopak?

Za to, že zvládám svou profesi a starost o mé syny a zvířata, která nás obklopují, vděčím řadě lidí - nejsou to jen mí kolegové, ačkoliv bez jejich spolupráce by to samozřejmě vůbec nešlo - ale také ti, kteří mi pomáhají v kursech rodinných konstelací, automatické kresby, homeopatie... Díky nim jsem se naučila, že když člověk dělá to, co ho baví a s lidmi, které má rád, vydrží daleko víc, než kdyby dělal něco, k čemu nemá žádný vztah. Já se proto práci, která mě nebaví, vyhýbám. Věřím tomu, že mým úkolem je předávat lidem pozitivní poselství, víru a naději. Alespoň se o to znovu a znovu pokouším.