Od antiky až po Průmyslovou revoluci
První pouliční povozy, kde jste si mohli objednat pokrmy a nápoje s sebou, jste mohli najít už v antickém Řecku a Římě. A první rychlá občerstvení, tak zvaná termopolia, byla hojně využívána v Pompejích. Aztékové ve stáncích prodávali balíčky listového těsta s náplní tamale, ve Francii frčelo hlavně víno, sýry a sušené maso. Stánky byly populární i v Číně v 11. století, kde si tamní obyvatelé chůzi zpříjemňovali sladkými zákusky. Za rozmachem pouličního občerstvení ale stojí také Průmyslová revoluce a dělníci. Ti při tvrdé práci hledali rychlou, chutnou a nutričně vydatnou alternativu ke klasickým pokrmům. Právě tehdy světlo světa spatřilo fish & chips i první hamburger.
Na začátku byla voda
A jak je to s dějinami kávy s sebou? Tady budeme muset začít trochu zeširoka, a to u obyčejné vody. Dnes se zdá skoro neuvěřitelné, že tomu není tak dávno, co pití vody rozhodně nebylo samozřejmostí.
Ještě v druhé polovině 19. století lidé jako primární zdroj tekutin popíjeli hlavně pivo, víno nebo kořalku. Jenže pak se objevil Lawrence Luellen, bostonský vynálezce a právník, ale také propagátor střídmého způsobu života a abstinence. Díky němu po Spojených státech začaly růst fontánky s vodou, které byly vybaveny i kelímky ať už ze dřeva nebo kovu, z nichž poté pilo celé město. Ale jen do chvíle, než na svět zaútočila Španělská chřipka se zhruba 50-100 miliony oběťmi. Právě tehdy si lidé začali uvědomovat riziko virů a se sdílením hrníčků i dalších věcí byl konec. Následující roky se tak roztrhl pytel s vynálezem jednoho papírového kelímku za druhým. V 50. letech minulého století přibylo víčko stejně jako plastové kelímky. A první kávu s sebou jste si mohli objednat v roce 1964 v americkém řetězci večerek 7- Eleven.
1997: Rok, kdy se zrodil termohrnek
Velký průlom nastal v 90. letech minulého století, kdy už začalo být jasné, že je plastu a jednorázových obalů na planetě opravdu dost. V roce 1994 tak vznikl první znovupoužitelný hrneček, který byl tři roky nato povýšen na cestovní termohrnek. A zbytek už je historie. Podstatné je, že se udržitelných cestovních hrnků prodává čím dál víc a že jde o jednoduchý způsob, jak aspoň trochu snížit svoji uhlíkovou stopu.
Zdroj: McDonald’s