Stála jsem na autobusové zastávce a čekala na svůj autobus. Najednou se na zastávku přibelhala dívka o berlích. Chvilku stála, a pak šla k paní, která byla nejblíže k ní. Něco jí povídala. Postupně obešla všechny, kteří na zastávce stáli, a já už předem zaslechla, že prosí, co prosí, žádá o peníze. Nezdržovala se žádnými prosbami, hned ze sebe vysypala, ať jí lidé peníze dají. Že prý údajně potřebuje k lékaři. Nemohla jsem si nevšimnout, že dívka během svého žebrání střídavě přestupuje z jedné nohy na druhou. Stát na jedné jediné ji prostě nebavilo a příliš zatěžovalo. Nebylo pochyb, že slečně nic není.
Přišla na nápad, jak z lidí snáz dostat peníze. Zdravé mladé slečny nikomu nepřijde tak líto, jako když ji uvidí zraněnou a nemohoucí. A tak jsem, když přišla až ke mně, odpověděla zamítavě. Dodala jsem ještě, ať jde do práce.
„Tam peníze dávají. Samozřejmě za práci.“ Nemohla jsem si odpustit tu poznámku. Slečna se na mě ošklivě podívala. „Jak můžu pracovat, když jsem zraněná?“
„Normálně. Takto.“ V nestřeženou chvíli jsem jí podtrhla berli, o kterou se opírala. Slečna si tak musela stoupnout na obě nohy. Přece nebude padat a špinit se. Ti, kteří jí už nějaké peníze dali, je chtěli zpět. Než aby je slečna vracela, dala se na útěk. Berle si přitom přehodila přes rameno. „Tak se léčí nemocní,“ poznamenal mladík, který stál opodál a slečně také nic nedal.
Čekala bych, že se jednalo o ojedinělý pokus. Dívka se ale na zastávce objevovala i následující dny. Vídávala jsem ji, jak se opírá o berle a žebrá. Berle si nejspíš od někoho půjčila, nebo jí zůstaly, když byla skutečně zraněná.
Kdyby si slečna místo cesty na autobusovou zastávku ráno přivstala a zamířila do zaměstnání, určitě by měla víc peněz, měla je jisté a ještě něco udělala pro ostatní. To ji ale nenapadlo. A podobných chytráků je mnohem víc. Máme falešné sbírky na děti, zvířata, nemocné i na přírodu, falešné poskytovatele služeb i energií a dokonce jsem slyšela i o falešných odečitatelech plynu. Dnes se prostě nevyplatí věřit ostatním…
ChytráŽena.cz