Bezdružickem za zapomenutými mlýny na Úterském potoce

Přídomek Kryštofa Haranta zná snad každý žák základní školy. Ukázat na mapě, kde se Polžice a Bezdružice nacházejí, to už může být pro mnohé oříšek. Místa jsou to podle názvu známá, ale určitě se nejedná o lokalitu, kam proudí zástupy turistů. Možná i to je jeden z důvodů, proč se do této oblasti vydat.

Bezdružice leží zhruba 20 km východně od Mariánských Lázní a jedním ze způsobů jak se seznámit s jejich krásným okolím je naučná stezka (NS) Údolím Úterského a Nezdického potoka. Měří 13,5 km a je vedena po značených turistických stezkách. Na trase je celkem 13 stanovišť.

Můžete sem dojít i z nedalekých Konstantinových Lázní nebo se na NS připojit z modré značky v osadě Potín. V každém případě vás čeká putování krásnou přírodou, stranou od veškeré civilizace.

My jsme opustili Konstantinovy Lázně na jejich severním okraji a po modré značce došli do Nové Vsi. Mimo sezonu zde byl klid, ale v létě bude na místní in-line dráze i koupališti jistě živo.

Za Novou Vsí pokračujeme krásným lesem a přes osadu Potín (název není odvozen od toho, že by se zde lidé potili, ale od oblíbeného středověkého jména Půta) klesneme do údolí Úterského potoka.

V blízkosti osamocené myslivny nás čeká zastavení u Žižkova mlýna (Tschischka Mühle). Mlýny byly původně vrchnostenské a náležely k panství Bezdružice. V 18. století mu patřilo 49 vesnic, 16 hospodářských dvorů, 24 mlýnů a panský pivovar. Vrchnost mlýny často pronajímala a později i prodávala mlynářům, po nichž získávaly i svá jména. Žižkův mlýn  měl původně dvě mlýnská kola. Dnes jsou v místě pouze zbytky zdiva.

Přes lávku a rozlehlou loukou dojdeme k rozcestí Dolský potok.Souběžně se zelenou značkou jsme po kilometru u zastávky Mlýn Barvírna (Kunstrfarbmühle).

Mlýny na středním toku Úterského potoka zpracovávaly především úrodu bezdružické vrchnosti a sedláků z okolních vsí. Vodní kola poháněla též vodní pily, stoupy - drtírny či olejny, ev. drtily hlinky určené k výrobě barev apod. To bude zřejmě i případ mlýna s názvem Barvírna, jehož existence je prokazatelně podložena na mapě z 2. poloviny 18. století. Tehdy zde stávala 1 zděná a 8 menších dřevěných budov. Později mlýn přestavován a modernizován. Aktuálně nad zbytky zdiva vítězí čas a příroda.

Nyní nás čeká asi nejkrásnější úsek dnešního putování. Malebné stráně s vůní lučního kvítí střídají lesy a pole, můžeme zahlédnout čápa černého a budeme-li míst štěstí, možná i „létající drahokam“ - krásně zbarveného ledňáčka.

Stezka se vine lučinami, pás olší dává tušit přítomnost potoka, za ním se pozvolna zdvíhá tmavší vzrostlý les. Širší cesta se změní v pěšinu přitisknutou ke skále nad potokem, ale po chvíli se údolí opět rozestoupí v další ohraničený palouk. Ticho ruší jen bublání vody, zpěv ptáků a bzukot hmyzu.

Tam, kde se potok setkává s lesním porostem se letošní mladé kapradí vzpřímeně tyčí vzhůru, celý list dosud nerozbalený, na špici tvoří jakousi bambulku a připomíná armádu hrdých bojovníků střežících hranice lesního království.

Přelétne motýl, tráva se vlní pod závany větru, zavrže kmen borovice, nad hlavou nám zakrouží dravec. Čas přestal existovat.

Jen pozvolna se vracíme do reality, zpevněnou cestou kolem Českého mlýna a úbočím Špičáku přicházíme od severu do Bezdružic. Dominantou města je barokní zámek se sbírkou vypreparovaných zvířat a loveckých trofejí. To mi přijde poněkud morbidní a raději obohatíme stylový interiér příjemné zámecké restaurace našimi, pobytem v přírodě poněkud omšelými, zevnějšky.  Osvěženi a nasyceni si ještě prohlédneme místní kostel se zajímavou skleněnou plastikou Panny Marie a hezky upravené náměstí s barokním sloupem z hrubozrnného pískovce se sochami sv. Floriána, sv. Václava, sv. Víta a sv. Jana Nepomuckého.

 

Kolem nádraží se vracíme do Konstantinových Lázní a tak musím zmínit ještě zdejší železnici, známou Bezdružickou lokálku. Klikatí se krajinou a zastávky na železniční trati Pňovany - Bezdružice tak můžete využít při svých výletech.

Nevtíravá krása a pohodové toulání v masovým turismem nedotčené krajině jsou pádnými důvody  k opakovaným návratům.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz