-Komerční sdělení-
Byli jsme spolu hezkých pár let. Milovala jsem ho a, i když to nerada přiznávám, byla jsem na něm úplně závislá. Vůbec jsem si už život bez něj nedokázala představit. A najednou, bez varování, aniž by mi dal sebemenší šanci, byl pryč. Nadobro. Zůstala jsem sama, dvě děti na krku. To ráno bylo strašné. Jak jsem byla zvyklá, vzala jsem ho do ruky hned po probuzení a on…
… on se prostě nerozsvítil. Žádná reakce, konec, dosloužil. A já musela ten den vyřídit tolik věcí. Jak se proboha obejdu bez mobilu? Mám v něm všechna čísla, zprávy, kalendář…

„Element? Co sis to prosím tě koupila, ukaž. Sencor… ty taky dělaj telefony, to jsou věci…“ Ono totiž stačilo, aby si s ním chvíli hrál a začal mluvit jinak. „Hm, nojo, ten Android je vážně rychlej a to pouzdro bylo k tomu, jo? Displej velkej, barvy vážně dobrý, kolik že stál? Cože? Kecáš…“ Tak takhle nějak. Docela jsem triumfovala. No, a když už jsem byla v tom, začala jsem se o tuhle značku zajímat víc.
A víte, co jsem objevila? 
Natálka s Jakoubkem věčně věků sedí u počítače a já u nich nemůžu v jednom kuse stát. A zakazovat jim to, to nikam nevede. Tak jsem to vzdala a občas trnu hrůzou, na co všechno na internetu nepřijdou dřív, než by měli. A najednou koukám, Sencor nabízí tablety pro děti. Fakt půvabný – Natálce jsem koupila ten v dizajnu Hello Kitty, ona to miluje, a Kubovi takovej klukovskej. A co je na nich tak úžasného? Můžu na nich nastavit, kam se děti na internetu dostanou a kam už ne, dokonce si můžu určit, jak dlouho si budou hrát – třeba hodinu, pak se tablet vypne, donutí je odpočívat nebo jít na chvíli ven – a zapne se zase až po době, kterou si já určím. Prostě super. Menu je přizpůsobené pro malé děti, snadno se v něm orientují a musím říct, že jsou obě nadšené. A rozhodla jsem se, že se budu rozmazlovat, protože Sencor má ceny pro lidi, vážně. 