Bezohledně mě opustil a nechal na holičkách

-Komerční sdělení-

Byli jsme spolu hezkých pár let. Milovala jsem ho a, i když to nerada přiznávám, byla jsem na něm úplně závislá. Vůbec jsem si už život bez něj nedokázala představit. A najednou, bez varování, aniž by mi dal sebemenší šanci, byl pryč. Nadobro. Zůstala jsem sama, dvě děti na krku. To ráno bylo strašné. Jak jsem byla zvyklá, vzala jsem ho do ruky hned po probuzení a on…

… on se prostě nerozsvítil. Žádná reakce, konec, dosloužil. A já musela ten den vyřídit tolik věcí. Jak se proboha obejdu bez mobilu? Mám v něm všechna čísla, zprávy, kalendář…

Možná se teď smějete a říkáte si, ty toho naděláš, tak si prostě kup nový telefon, to je toho. Jenomže, já se v tom vůbec, ale vůbec nevyznám. To všechno dělal Petr, jenomže ten teď nejspíš vybírá mobil té zrzce z Pardubic, gauner jeden. Nejsem prostě vybavena manželem, který by to zařídil. Zavolala jsem Janě, kamarádce, a ta mě pěkně sjela. Že jsem nemožná, že jsem přece normální dospělá žena obecná, a ta dokáže úplně všechno. Tak jsem se do toho dala. Tři dny jsem se zabejčile brodila značkami, manuály, recenzemi a chaty – a našla jsem! Je úžasnej ! Má krásný velký displej, běhá neuvěřitelně rychle, má, což prý je důležité, čtyřjádrový procesor, ať už to znamená cokoli, je sněhobílý, dělá fotky jako víno, vyřizuju si v něm mejly, poslouchám muziku, brouzdám po internetu – a jsem šťastná. Náladu mi nezkazil ani Petr, když si v sobotu přišel pro děti.

„Element? Co sis to prosím tě koupila, ukaž. Sencor… ty taky dělaj telefony, to jsou věci…“ Ono totiž stačilo, aby si s ním chvíli hrál a začal mluvit jinak. „Hm, nojo, ten Android je vážně rychlej a to pouzdro bylo k tomu, jo? Displej velkej, barvy vážně dobrý, kolik že stál? Cože? Kecáš…“ Tak takhle nějak. Docela jsem triumfovala. No, a když už jsem byla v tom, začala jsem se o tuhle značku zajímat víc.

A víte, co jsem objevila?

Natálka s Jakoubkem věčně věků sedí u počítače a já u nich nemůžu v jednom kuse stát. A zakazovat jim to, to nikam nevede. Tak jsem to vzdala a občas trnu hrůzou, na co všechno na internetu nepřijdou dřív, než by měli. A najednou koukám, Sencor nabízí tablety pro děti. Fakt půvabný – Natálce jsem koupila ten v dizajnu Hello Kitty, ona to miluje, a Kubovi takovej klukovskej. A co je na nich tak úžasného? Můžu na nich nastavit, kam se děti na internetu dostanou a kam už ne, dokonce si můžu určit, jak dlouho si budou hrát – třeba hodinu, pak se tablet vypne, donutí je odpočívat nebo jít na chvíli ven – a zapne se zase až po době, kterou si já určím. Prostě super. Menu je přizpůsobené pro malé děti, snadno se v něm orientují a musím říct, že jsou obě nadšené. A rozhodla jsem se, že se budu rozmazlovat, protože Sencor má ceny pro lidi, vážně.

A tak jsem si opatřila ještě tablet pro sebe. Zvykla jsem si na něj tak, že už skoro stolní počítač ani nezapínám. Pracuju na něm, fotím s ním, skajpuju, surfuju, bavím se, mám ho sebou celý den, všude, kam se vrtnu… Vlastně si už ani neumím představit, že někdy mobily a počítače nebyly. Nevím, jestli je dobře, že jsme na těch mašinkách takhle závislí, ale je prostě taková doba a lézt před ní na strom je pitomost. A tak si užívám, co doba přináší a moje děti taky. Věty typu – kvalita za rozumnou cenu – fakt nesnáším, už mi leze na nervy, jak se jimi každý ohání. A vidíte, našla jsem si značku, kde to fakt platí. Tak až vám jednou ráno váš mobil nebo tablet škytne a zdechne, nelomte rukama a nesakrujte. Zkuste to udělat jako já – a jste v klidu.