Blíží se "zase" volby, vzpomněla jsem si na minulé :-)

Tak to zas byl den!
Ráno honička doma, ale měla jsem docela dobrou náladu, vše se mi dopoledne tak krásně dařilo. Pak začala zlobit zvířátka, jedno jsem vyhodila ven, druhé pustila domů, třetí už vskutku plácla, pak mu dala za to  kus masa, tedy povaha jsem tedy nedůsledná až hanba. Odpoledne jsme se s manželem chystali k rodičům, maminka má příští týden kulatiny, práce  je tam nad hlavu, uklízení, zazimování, zajistit ještě do zimy zavedení přímotopů a další "pikantérie".

Ještě v jednu hodinu odpoledne jsem nevěděla, zda půjdu či nepůjdu k volbám a koho popřípadě volit - to už vůbec ne. Svolila jsem po urážce od manžela, jež mi vynadal do zbabělců a vlastizrádců. V půl druhé jsem, celá uřícená, zvířata roztřídila kam které patří, naházela nějaké věci do auta, 4x se vracela, přičemž mi vždy selektovaná zvířata změnila pozice... a za 5 minut 14 hodin jsem s choťem přímo vlastním vlítla do volební místnosti. Tam už skoro balili a chechtali se, jak jsme se přiřítili. Myslím, že volební komise čítala o něco méně členů, než přišlo voličů... Jak pravili, tak jsme zachraňovali situaci. Copak manža, to je profík, ale jááá... Sprosťák negalantní, nechal se obsloužit první, no a já v tom zmatku potom lezla po kolenou, abych nevkročila za plentu za ním, tak jsem číhala, kde čučí nohy a rychle vplula do prázdné kabinky.

No a teď začalo pravé divadlo. Prvně jsem nemohla v kabelce najít občanku, ač jsem ji ještě před minutou dostala do ruky od komise... to ty zatracené nervy! Přece ji nevyhodím s těmi blbými listy! Pak jsem ji radostně našla a flákla do koše vedle stojícího na nepotřebné lístky... aúúúú. Honem jsem prohrabala celou škatuli, spadlo to pochopitelně až kamsi dospod a já v tom ještě míchala, konečně jsem ji vítězoslavně vytáhla a pak nastal slavný okamžik. Začala jsem dumat, koho volit, známé strany byly eliminovány už předem. Vytáhla jsem tedy cosi, co jsem viděla poprvé (já se na to doma vůbec ani nepodívala!!!), frkla to do obálky, přetrhla! a ... opět vhodila do odpadu!!!!
Celá dorůžova jsem se vyplížila a smíchy uslzené komisi vše vysvětlila s prosbou, zda mohu dostat nové volební lístky, že se jaksi napoprvé nezadařilo..., manžel se slovy "že tohle vidět nemusí", odešel do našeho dopravního prostředku. Dostala jsem nové listy, jakýsi vytáhla, taky neznámý, zcela jiný, vstrčila do obálky (ještě respektovala pokyn pokřikující úřednice, že ať to nelepím, že tam lepidlo stejně není), šmarjá, to jsme dopadli, ani lepicí obálky už nejsou????, jsem vhodila jako poslední volič ve městě slavnostně obálku do urny (volební, naštěstí hřbitov je na opačném konci města). Vyjela jsem ven jak lasička, za mnou pán, který se rozhlédl, zda nějaký zbloudilec se ještě nehrne volit a rovnou za mnou zamknul... Co bylo v autě, to popisovat moc nebudu, něco o ostudě (nevím čí), blbech - taky nevím, koho choť myslel a tak podobně... já to neposlouchala, protože jsem zase hledala občanku... a to dlouho.

Našla jsem ji až u rodičů. Na zádech. Tedy svých, protože mám protrženou kapsičku u vesty, ona mrška mazaná tam zajela a odcestovala na záda, no a já hledala po kapsách, v kabelce, ještě jsem tak měla říct, že zas něco hledám! Dodat ovšem musím, že při průzkumu kabelky jsem našla propisovačku, jež byla na volebním stolku (mám v kabelce jenom 3 ks, potřebovala jsem asi další...), to jsem zrudla ještě v autě. Tak mi páně choťův proslov nějak unikl, ale to nevadí, beztak to bylo o někom, koho vůbec neznám.

P.S.: omlouvám se straně č.1, kterou jsem nechtěně přetrhla a tímto přišla o můj hlas... bohužel nevím, kdo to byl...