Představovat herce Bohumila Klepla je samozřejmě zcela zbytečné. Znají ho diváci filmoví, televizní i divadelní. Chuť slávy poznal až v pokročilejším věku, ale stačil dohnat, co se dalo. Poslední léta jde doslova z role do role. V té nejnovější se představí už 28. listopadu v pražském Divadle Kalich, jež vrací na svůj repertoár na základě četných žádostí diváků hudební komedii Je úchvatná.

Jedná se o vtipně převyprávěný pravdivý životní příběh madam Florence Foster Jenkinsové, která se ve 40. letech „proslavila“ jako bezkonkurenčně nejhorší operní pěvkyně všech dob. V této postavě doslova září Jaroslava Kretschmerová, jíž za její výkon potkala nominace na hereckou Cenu Thálie. Bob Klepl se ve hře objeví jako herecký nováček. Po Ladislavu Potměšilovi totiž převezme part životního partnera hlavní hrdinky.

Jaké to je vstupovat do inscenace, která má na svém kontě už přes 100 úspěšných repríz?
Přebírat v pětapadesáti letech roli po kolegovi je peklo. Stojí vás to strašné nervy. Ale zase jsem alespoň zjistil, že jsem pořád trémista a že mi divadlo ještě není šuma fuk… že se zkrátka stále dokážu celý vynervovat. Naučit se text pro mě znamenalo tříměsíční práci každý den od pěti do osmi ráno.

Dá vám nový text dneska zabrat více než zamlada?
Učí se mi pochopitelně hůř a hůř. A obzvlášť v případě hry Je úchvatná to bylo náročné, protože paní režisérka Jana Kališová vyžaduje po hercích, aby se přesně drželi scénáře. Přiznám se vám, že když točím v televizi seriál, texty se zásadně nebifluju a jdu spíš po obsahu. To tady nešlo. Takže mi nezbylo nic jiného než pořádně protrénovat paměť. Takové tréninky prý člověka omlazují, čímž jsem se pokaždé utěšoval.

Je úchvatná je po Lásce naruby a Zločinu v Posázavském Pacifiku třetí hudební komedií Divadla Kalich, ve které hrajete a ve které se zdárně vyhýbáte zpěvu. Jak si to vysvětlujete?
Vždyť všichni vědí, že zpívat neumím. Znělo by to stejně, jako když v komedii Je úchvatná zpívá Jarka Kretschmerová party Florence Jenkinsové. Jenže ta falešný zpěv hraje, ve skutečnosti je skvělá zpěvačka. Já bych v tomto smyslu nic předstírat nemusel, ale to by nemělo to kouzlo. I když já jsem teda jednu operní árii nazpíval! Kdysi jsme s Miki Jelínkem nahráli na cédéčko Dvořákovu Když mne stará matka. Dodneška ten nosič dávám kamarádům z řad významných osobností k narozeninám. Je ode mě nazpívaná velice podobně, jako zpívá Jarka v téhle hře.

Když jste se rozmýšlel, zda přijmete roli v komedii Je úchvatná, hleděl jste také na to, jaké v ní budete mít kolegy?
Tohle je pro mě to nejdůležitější. Tady jsou v silné přesile dámy, ještě že tu mám Honzu Maxiána! Ale mezi holkama si nemáme na co ztěžovat, chovají se k nám až mateřsky.

Jak se jim za takovou péči odměníte? Uměl byste se před nimi třeba blýsknout za kuchyňskou linkou?
No jistě. Když u sebe doma pořádám mejdany pro kamarády, vždycky navařím. Na to se mohou spolehnout.

Pouštíte se i do kulinářských specialit Gruzie, kam sahají vaše kořeny?
Dokonce velice rád. Gruzínci nejčastěji připravují zeleninu na mnoho fantastických způsobů a já jsem rád, že díky mámě toho spoustu z jejich kuchyně umím. Takže lilky, rajčata, červená řepa… jsou u nás na stole velice často. Nicméně uznávám, že ne každý se po zrovna po nich může utlouct, takže na ty večírky hodím do trouby i nějakou pečínku, ať hosté nemají řeči.

Upřímně řečeno mě trochu překvapilo, jaký jste zkušený kuchař.
Protože nevíte, že já si uměl uvařit už jako školák. Sice jednoduchá jídla, ale hlady bych ani tenkrát neumřel. A hlavně jsem si později vzal umělkyni, pro kterou vaření nebylo, takže tahle povinnost zůstala zcela na mě. Vyvářel jsem dětem a vlastně jim vařím dodneška, i když jsou dávno dospělé.