Bojíte se tmy? Může to narušit i váš spánek!

Nyktofobie je…

Chorobný strach ze tmy a noci neboli nyktofobie, je jedna z poměrně častých fobií. Trpí jí častěji děti, nezřídka ale přetrvá i do dospělosti. Není sice tak známá ani rozšířená jako například arachnofobie (strach z pavouků) nebo klaustrofobie (strach z uřvaných prostor), ale přesto může člověku, který jí trpí, přinášet různé problémy.

Alespoň trochu světla

Nyktofobie se nejčastěji projevuje neschopností usnout ve tmě nebo v úplně tichém či pro něj neznámém prostředí. Pacienti trpící touto poruchou mají obvykle pocit, že na ně ve tmě po zhasnutí číhají různá nebezpečí. Může se jednat například o halucinace, kdy nemocného po zhasnutí navštěvují různá monstra, duchové, mrtvoly atd. Těmto nezvaným „návštěvám“ se pacient většinou brání tak, že usíná při rozsvíceném světle a s nějakou zvukovou kulisou. Tou může být jak rádio, tak i televize. Má ale několik nevýhod. Může se totiž stát, že nemocného probudí nějaký noční pořad, například horor, a jeho obtíže to pouze zhorší. Dopad spaní při světle má navíc vliv i na kvalitu spánku.

Dopad na spánek

Na dobrý spánek má vliv především tvorba hormonu melatoninu, který je produkován určitou částí mozku. Jeho produkce je silně závislá na střídání světla a tmy, přičemž jeho největší produkce je právě za tmy.
Melatonin se tak podílí na regulaci jak tzv. cirkadiánních rytmů, tak i celoročních rytmů, tj. střídání období léta a zimy. Zvýšená hladina melatoninu je spojena s nutkáním ke spánku, takže pokud člověk svítí i přes noc, jeho tělo tuto situaci vyhodnotí, jako by byl den, tvoří méně melatoninu a člověk tak hůře usíná. Navíc takový spánek je pak poměrně nekvalitní a člověk se po probuzení necítí vůbec odpočatý. S tím je pak spojena i zvýšená spavost přes den, nevýkonnost atd.

Jak se tmě (a hlavně strachu z ní) bránit?

Nejjednodušší obrana proti strachu ze tmy je spánek při rozsvíceném světle. Takové řešení má ale velmi špatný dopad na kvalitu spánku. Proto je daleko výhodnější pokusit se odstranit samotný strach.

K tomu může pomoci jak návštěva u psychologa či psychiatra, tak i obyčejné mluvení o problému se svými blízkými. Někdy například pomáhá i setrvání s člověkem do té doby, než usne. Cílem celé terapie pak je neučit se o strachu otevřeně mluvit a naučit se zvládat úzkost a paniku. 

Zdroj: Dobrý-spánek.cz

Gabriela Straková

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10