Bonička na Hanácké národní výstavě psů 2015

I takto se dá začít Nový rok. Ve dnech 3.- 4. ledna jsem se zúčastnila se svojí fenečkou Bonnie Drahokam Holešova této první letošní výstavy. Stejně jako jsem se těšívala na výstavy s Marilyn od Krásné řeky, tak se také těším na vystavování Boničky, které právě začíná její výstavní kariéra.

Nic neponechávám náhodě, a než začne výstava, musí se každý pejsek, který jde na výstavu, na tuto akci také připravit. A tak se den až 2 dny před výstavou koupe, češe, zastřihává - zkrátka aby se pejsek líbil tomu, kdo jej bude posuzovat. A určitě chce každý, aby se pejsek líbil nejen rozhodčímu, ale také návštěvníkům a jiným vystavovatelům.

Protože naše plemena se vystavovala až v neděli, tak jsem svoji psí princeznu Boničku okoupala v sobotu. Večer jsem si pak nachystala také potřeby, které jsou nutné na výstavách. Kromě hřebenů, kartáčů, stolu a židle je dobré si vzít také něco na jídlo, pití pro sebe i pejska a také raději větší finanční obnos, neboť na výstavách bývají stánky s chovatelskými potřebami - pro chovatele a vystavovatele až příliš velké lákadlo. Ze žádné výstavy jsem ještě nepřijela s prázdnou, pokaždé něco koupím.

Hanácká národní výstava psů Když už jsem měla vše nachystáno na tuto výstavu, tak jsem šla také před jejím konáním brzy spát, neboť vím, co mě může čekat. Pro mě to bývá maraton, často se totiž dostáváme do závěrečných soutěží.

Protože já sama auto nemám, tak naštěstí jsou v našem chovatelském klubu moc hodní spolučlenové, kteří jsou ochotní nás vzít, a v tomto případě to byla navíc rodina, která má od nás Benečka, a který se této výstavy zúčastnil také, ale k mému smutku bez úspěchu, snad díky své psí pubertě a příště už udělá to, co se od něj očekává, neboť je to také moc hezký pejsek. S Andrejkou, tak se majitelka Benečka jmenuje, jsme se tedy domluvili na čase, kdy se tedy do Brna pojede.

V neděli ráno, když bylo 7.30, jsem tedy s Boničkou přisedla do auta této rodiny a po dálnici jsme si to namířili do Brna, přesněji pak do areálu brněnského výstaviště. Přijeli jsme tu okolo 8.45, zaparkovali auto, posbírali věci a namířili do haly V, kde jsme hned hledali kruh č.10, ve kterém se vystavovali boloňští pejsci. Když jsme jej našli, hned jsme první rozdělali stoly a židle, vytáhli z přenosek pejsky, které jsme dali na stůl. Začaly hned jejich poslední úpravy česáním a kartáčováním, každý pramínek chloupků musí být na svém místě. Když jsme je upravili, tak jsme šli hned s nimi trénovat do kruhu. Je to nutné udělat, aby si zvykli na cizí prostředí, spoustu neznámých lidí, psí pachy apod. Některý pejsek pochopí hned, že jej čeká něco důležitého a velikého, jiný zase hned čichá, co je na koberci, na zemi, ve vzduchu apod. a trvá pak delší dobu, než krásně a výstavně jde - bohužel ale některý pejsek prostě nemá svůj den a postaví si hlavu a udělá to podle svého a majitele pozlobí a hezky naštve a zkrátka nespolupracuje, což tentokrát učinil i Beneček.

Než začalo vlastní posuzování, tak jsme si v kruhu vyzvedli startovací čísla. Boloňáčků bylo přihlášených celkem 7, ale zúčastnili se jen 4. Jako první ve třídě mladých nastoupil Ben Drahokam Holešova, který nedostal žádné ocenění (mrzelo to mě i majitele), pak ve třídě otevřené nastoupil Prince Harmonie Tlapek a oceněn byl známkou a tituly V1 a tituly CAC,BOS, Národní vítěz, další na řadě pak byla ve třídě mladých moje Bonnie Drahokam Holešova, která byla oceněna známkou V1 a tituly CAJC a BOJ. Jako poslední pak ve třídě otevřené do kruhu nastoupila Leontýnka z Brtníku Zlínská vločka a ta byla oceněna známkou V1 a tituly CAC, BOB a Národní vítěz.

Tuto výstavu svým přísným okem posuzoval rozhodčí Guniš Miroslav ze Slovenska, který z mého pohledu se hodně zaměřil na chůzi psa, srst a zuby. Jeho posuzování bylo rychlé, což pejsky tak moc nestresovalo. Jen nás na něj hodně mrzí, že se s námi vystavovateli oceněných pejsků nechtěl vyfotit.

Jakmile jsme dostali posudky, tak hned jsme si šli všichni do výstavní kanceláře nechat zapsat výsledky do PP, kde jsme dostali také diplomy a medaile za CACe a CAJCe a po té jsme se pak stěhovali s majitelkou Leontýnky k závěrečnému kruhu. Než tyto soutěže začaly, tak jsme měli spoustu času jít také do stánků něco pejskům koupit. A tak se nakoupily přenosky, hračky, kosmetika, hřebeny a hračky a peněženky hned byly lehčí.

Když se blížila 15. hodina, šlo se s pejsky ven, aby byli vyprázdnění a nepřekvapili v závěrečném kruhu. Bonička i Leontýnka v závěrečných soutěžích nezklamaly a moc hezky šly. Jen Bonička zcela na závěr nakonec nevydržela a vykonala potřebu v kruhu. Naštěstí tam byl pán, se kterým jsem jela v autě a který tento její poklad šel hned uklidit, za což mu patří velký dík. Nevím, co si myslela moje Bonička, ale mně to přišlo, jakoby mně dala najevo, co si o celé výstavě myslí a patřičně to dala najevo (na celou výstavu se zkrátka vy...).

Co říci na závěr. Z výstavy mám za sebe dobrý pocit, mezi námi členy našeho klubu vládla přátelská atmosféra, seděli jsme vlastně prakticky všichni u jednoho stolu zejména v závěrečných soutěžích a v našem klubu máme opravdu moc hezké pejsky. Právem jsou oceňováni, vždyť jim věnujeme prakticky všechen svůj volný čas a bezmezně je milujeme, ty naše chlupáče.

Těm, co neuspěli, bych chtěla vzkázat, aby to nevzdávali, a pejskům prominuli, pokud si postavili na výstavě hlavu. Příště to třeba budou oni, kteří si odnesou vše a ti, co byli ocenění na této výstavě, na jiné nemusí také dostat třeba vůbec nic.

Anicka59 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete