Borinka zůstane navždy v našich srdcích

Nikdy nezapomeneme na naši milovanou Borinku, která s námi strávila krásných 7 let. Bohužel s ní nemáme moc fotek, její podobu však uchováváme v našich srdíčkách a, i když od jejího odchodu uplynulo už 15 let, když potkáme na ulici podobného pejska, tak říkáme "Takhle vypadala naše Borinka".

Borinka byla holčička z hájovny. Zůstala u své maminky jako poslední štěňátko a odkoukala od ní hodně užitečných věcí, které se jí později v životě tuze hodily. Například si vzpomínám, že jako 3měsíční štěně neudělala doma více než tři loužičky. Od prvního dne byla velice čistotná. Každý povel, který jsme ji učili, stačilo zopakovat pouze párkrát a uměla ho. Také až s obdivuhodnou trpělivostí snášela mé dětské rozmary, např. když jsem se ji snažila cvičit po vzoru seriálu "Ciskus Humberto", který měl zrovna v té době v televizi premiéru, a já poctivě sledovala každý jeho díl.

Borinka byla babičky další pejsek, ale trávila jsem s ní spoustu času, protože jsem k babičce jezdívala na víkendy a prázdniny. Když jsem byla u babičky, moje psí kamarádka mě doprovázela téměř na každém kroku. Chodila se mnou k řece, jezdila se mnou v košíku na kole, chodily jsme na procházky a nebo jen tak spolu seděly na zápraží před domem.

Moc hezké chvíle byly také při západu slunce na hrázi malého rybníka, kde kuňkaly žáby, a my tam jen tak samy dvě přemýšlely. Já spřádala své lidské sny a Borinka ty psí. Moje věrná kamarádka možná myslela právě na slepice, kterým "dávala tolik zabrat"! Nikdy v sobě nezapřela lovecké pudy a když k nám náhodou od sousedů přelétla nějaká drůbež, tak za svůj vnik na Borinky teritorium většinou zaplatila životem, v lepším případě se nám ji celou opelichanou a zmoženou podařilo zachránit.

Když mi bylo 15 let, tak nám Borinka ochrnula na zadní nožičky. Byla tenkrát tuhá zima, napadlo hodně sněhu, Borinka v něm skákala a my jsme tehdy navíc udělali velkou chybu, když jsme ji s sebou vzali na delší procházku. Zřejmě toto vše zapříčinilo výhřez meziobratlové ploténky a došlo k ochrnutí zadní části těla. Bylo pro nás nepopsatelně bolestné vidět, jak náš milovaný pejsek trpí.

S Borinkou jsme chodili pravidelně na injekce, masírovali ji, ale její stav se dlouho nelepšil. Dříve tak čistotná fenečka teď často ležela ve vlastních výkalech, než jsme je stačili uklidit. Moc tím trpěla a občas byla nervózní, protože jí chyběl pohyb a "psí důstojnost". Naše holčička potřebovala zvýšenou péči, proto byla během své nemoci střídavě u nás doma nebo u babičky. Jednoho dne jsem se vrátila ze školy a maminka mi se slzami v očích oznámila, že ukončila Borinky trápení a odnesla ji k veterináři uspat. Dodnes si vyčítám, že jsme tehdy v zimě nedávali na Borinku větší pozor a že jsem se s ní potom před odchodem do psího nebe nestihla rozloučit.

Navždy ale zůstane v našich srdíčkách a myslích. Děkujeme Ti, Borinko, za štěstí a radost, které jsi kolem sebe rozdávala!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10