Dnes vám představíme několik dalších podzimních plodů, které jsou v tomto období k vidění v areálu ostravské zoologické zahrady. Jedná se o stálezelenou a poměrně otužilou kalinu vrásčitolistou, nízký a trnitý keř zvaný kdoulovec japonský a ovíjivou liánu pocházející ze západní Číny zimolez Henryův.

Na několika místech v areálu ZOO roste kalina vrásčitolistá (Viburnum rhytidophyllum). Její plody dozrávají postupně, a tak lze na souplodí pozorovat jak červené dozrávající, tak černé zralé plody. Kalina vrásčitolistá je přirozeně rozšířena v lesích střední Číny v provinciích Kuej-čou, Chu-pej, Šen-si a S'-čchuan v nadmořské výšce 700 až 2400 m. Je to stálezelený keř s velkými, tuhými listy.

Mezi pavilonem Tanganika (zrekonstruovaný pavilon hrochů) a pavilonem slonů je k vidění kdoulovec japonský (Chaenomeles japonica). Tento opadavý keř je 1 až 2 m vysoký a až 3 m široký, vyhání četné kořenové výmladky. Plodem je kulovitá, vonná, žlutozelená malvice, 4 až 5 cm v průměru. Vědecké rodové jméno je odvozeno od řeckých slov chainó = štípu a mélea = jabloň (kdoulovec má rozštěpený jádřinec a jeho plod se podobá jablku). Plody jsou jedlé, ale pro poněkud kyselou a svíravou chuť se obvykle nepojídají samostatně, spíše se přidávají jako dochucovadlo např. do sirupů, želé apod., nebo se využívá jejich příjemné vůně (např. umístěné do skříně brzy provoní v ní uložené oblečení).

Posledním druhem, jehož plody zde zmíníme, je zimolez Henryův (Lonicera henryi). V areálu ZOO roste např. u voliér dravých ptáků. Jeho plody nejsou tak výrazné jako u předchozího druhu. Původní domovinou této ovíjivé liány je Čína. Na začátku 20. století byl zimolez dovezen do Anglie a odtud pak do střední Evropy. V našich podmínkách je částečně mrazuvzdorný. V nadmořské výšce do 400 m roste poměrně bujně, ale v zimě shazuje část listů. V chladnějších oblastech, při teplotách pod -25°C, mohou namrzat i nadzemní výhony, ale na jaře opět obráží z kořenů. Plody jsou tmavomodré až černé bobule.