Boty je potřeba si pořádně vyzkoušet

Nakupovat oblečení včetně obuvi přes internet je dnes velmi moderní a oblíbené. Řada e-shopů má svůj obchodní model postavený na možnosti si objednat x věcí a zase je, často bezplatně, poslat zpátky. To může být pro řadu lidí doslova určitou formou zábavy nebo také projevem maximální pohodlnosti. Jenže – co by mělo být, třeba právě při výběru bot, jedním z nejdůležitějších parametrů? Snad se shodneme, že právě pohodlí, a to zejména pro nohy.

Kromě toho, že nechceme „ztrácet čas“ chozením po obchodech, může řadu lidí k nákupu zboží přes internet vést i rezignace na odbornost mnohých prodavačů. Možná jste to už sami zažili, a to napříč rozličným sortimentem. Naleznete prodavače, položíte mu otázku přesahující povědomí o ceně a dostupnosti, a velmi často se vám dostane odpovědi velmi rozpačité, odkazu na nepřítomného kolegu či informace, že se dotyčný teprve zaučuje. Přitom např. u již zmiňovaného nákupu obuvi existuje kromě výběru správné velikosti řada dalších důležitých informací, které mohou při rozhodování hrát roli. Proto se vyplatí jít nakupovat osobně, a to tam, kde máte záruku jak odborného přístupu, tak kvalitních výrobků.

Italské lodičky mohou zabolet

Bota, to je osobní záležitost, je třeba vzít ji do ruky, potěžkat, vidět a cítit materiál, a to všechno ještě před tím, než ji vůbec zkusíte na noze. Potřebujete cítit, jak se ohýbá podešev, jestli netlačí na nártu nebo nad patou, jestli vám v ní noha neklouže. A navíc, řada bot vás může svým popisem zmást v tom, z čeho je vyrobená a jak se bude chovat i jak vám ve skutečnosti bude sedět.

Svět je dnes globální a obchod také, můžete nakupovat napříč zeměkoulí. Jenže lidské nohy to nerespektují. Můžete sice umírat touhou po italských lodičkách, ale když je pak ve svém čísle nedočkavě rozbalíte, můžete splakat nad výdělkem, protože vám prostě nesednou. Každá bota vychází z formy – obuvnického kopyta. A každá továrna má svá a liší se dle regionu, protože lidé nemají v různých oblastech nejen planety, ale ani Evropy stejné nohy. Můžete tak s větší jistotou zkoušet třeba boty od Němců nebo Slovinců, ale např. Italové a jiné jižní státy mají nohy užší. Totéž platí pro čínské výrobky, které navíc mají
i řadu jiných problémů.
 

Není kůže jako kůže

Stejně, jako není všechno zlato, co se třpytí, není „kůže jako kůže“, a označení od výrobce vás může někdy zmást. Zákazník se nedokáže v jednotlivých druzích použité kůže a materiálech orientovat a v používaných piktogramech se to špatně vystihuje. Nejkvalitnější je lícová kůže, ale tlustá zvířecí kůže se při zpracování štípe, takže i ta spodní nebo ze slabin je stále „přírodní zvířecí“, která však může při namáhání prasknout. Používají se různé potahy, folie, pvc, nástřiky – to vše může popraskat.

U zpracovávané kůže také nemusí někteří výrobci, zejména z Číny, respektovat certifikace a takových kritických bodů bych mohla vyjmenovat řadu. Ideální je proto se poradit v prodejnách, kde tomu opravdu rozumí.  A podívat se, jestli se mi ta bota opravdu líbí či nelíbí, zda mně či dítěti opravdu sedí či nesedí.