Brno - Jurkovičova vila

Po nádherném prožitku ve vile Tugendhat, jdeme navštívit také Jurkovičovu vilu.

Co já vlastně vím o Dušanu Jurkovičovi a jeho stavbách? Skoro nic – v Beskydech jsem nějaké stavby viděla, v Luhačovicích jsou také. Není to tak dávno, co vyhořela chata Libušín na Pustevnách. Chceme vidět, kde vlastně p. Jurkovič nějakou dobu žil. Rezervaci dělám také hodně dlouho dopředu, ale asi to není nutné, protože jsme tam my tři a mladý pár.

Pár slov k panu architektovi – narodil se v roce 1868  (zemřel 1947) na Slovensku a jeho styl byl výrazně ovlivněn lidovou architekturou. Mě nejvíce zajímá období, kdy žil v Brně a postavil si vilu v Žabovřeskách  (1905). Dříve Žabovřesky byly v té době velice klidným místem, teď už je to hodně zabydlená část Brna. Nicméně tady na vás dýchne poklidné parné odpoledne se svým lenivým pomalým způsobem života.

Ujímá se nás průvodkyně (architektka – je na ní hned poznat, že tuhle práci dělá moc ráda). Tak, jaký chcete výklad – z pohledu architektury nebo ze života pana Jurkoviče. Všichni se shodneme – odborné architektuře moc nerozumíme. Vila je postavena ve stylu středoevropské lidové kultury, britské moderny a vídeňské secese. Dominantní je schodišťová hala, která spojuje přízemí se soukromou částí v horním patře. Zde měl p. Jurkovič i svůj ateliér, kam zval své přátele – např.  Jiřího Mahena, bratry Mrštíkovy. Procházíme vilou s jejími docela malými pokoji – jak se tu asi rodině žilo? V roce 1919 architekt vilu prodává a vrací se zpět na Slovensko do Bratislavy – přece jen se cítí více asi slovenským občanem. Zde pak zastává funkci v Památkovém ústavu v Bratislavě. Asi se dá napsat hodně o tomhle pánovi. Ale určitě lepší je vydat se např. sem do jeho vily a zaposlouchat se do povídání průvodkyně. O panu architektovi jsme nic moc nevěděli a teď jsme zase trochu v obraze.

Tak ještě aspoň pár staveb od pana Jurkoviče, které stojí za to navštívit: ubytovny na Pustevnách a Radhošti, Luhačovice, dělnická kolonie v Novém Lískovci, úprava zámku v Novém Městě nad Metují, Slovenský dom ve Skalici, za I. světové války projektoval vojenské hřbitovy v lidovém stylu v polské Haliči.

Ještě k Brnu – velice příjemně mě překvapilo. Proti Praze je to krásné, tiché město – se svými zahrádkami  s občerstvením, které jsme na svých toulkách při poznávání Brna tolik potřebovali. Památky, moderní architektura, usměvaví lidé – vše blízko – jo, jo,  Brnu dávám palec nahoru.