Broniččino vítězství

V naší rodině vždy nějací mazlíčci figurovali. Já jako dítě milovala kočky. Jelikož jsem bydlela na vesnici, tak vždy nějaká míca v domě či na dvorku byla. Později děti loudily mazlíčka, tak dostaly želvu. Nebyla sice chlupatá, ale i tak ji měly rády. S krabicí od bot, na louce mezi dětmi, vzbuzovaly vždy zájem. Každý si chtěl malého „obrněnce“ potěžkat a seznámit se s ním. Prvního pejska si pořídila dcera před léty, jmenoval se Miky a byl to neohrožený yorkšír. Vyvolával rvačky s velkými psy, byl to velký bojovník. Krysy a potkani jej nezajímali, on šel po větších „soustech“.

Největší poprask nastal, když se v rodině objevila Broňa. Vykutálená Borderteriérka, která vzbuzovala v lidech úsměv i soucit, jelikož umí klamat tělem. Vypadá totiž trošíčku jako „týpek“ z útulku. A to zejména v době, kdy není drimovaná, tudíž je řádně zarostlá a z kožichu jí čouhají jen veselá očka. Broňa přišla na svět přesně v tom roce jako vnučka Sárinka, bude jí tedy 12 let. Rádi ji občas pohlídáme, své bydliště má v Praze. Když jsou její páníčci na cestách, nachází domov u nás v Havířově. My paní „chlupatou“ milujeme, podstrojujeme jí a ona nám vše splácí neutuchající psí láskou. „Nasáškuje“ se k nám do postele, strká čenich do talíře, umí pár povelů, které ji naučila vnučka a za pamlsek se jde přetrhnout.

Letos byla opět v naší péči a to téměř měsíc. Jak se blížil termín návratu „páníčků“ z ciziny, byla o něco aktivnější. Asi cítila, že co nevidět budeme zase kompletní. Při jednom večerním venčení uviděla mezi stromy zajíce a vystřelila jako „srnka“ někam do křoví. Samo, že jej nechytla, ale přišla nějaká zdrchlá, začala polehávat, odmítala granule i pamlsky a na druhý den zůstala ležet docela. Něco se stalo a my začali jednat. Na veterině přišli na to, že má v těle velký zánět. Vypadalo to, že se jí protrhlo střevo a dostává otravu. Rentgen prokázal, že je v ohrožení života, byl diagnostikován nádor na ledvině a další změny. Jedna z ošetřujících lékařek navrhovala „uspání“.

Broňa nepřijímala potravu, nevylučovala, jen ležela a upírala na nás smutné psí oči. Večer před operací jsme my holky nad ní všechny plakaly, hladily ji a prosily o ZÁZRAK... Zákrok byl velmi náročný a po něm byla z fenečky troska bez života, srst ztratila lesk, celé bříško měla „rozpárané“ a potřené zelenou desinfekcí. Zhubla více než kilogram, byla krmena injekční stříkačkou, nošena denně na několik hodin na veterinu, kde dostávala infuze, injekce a léky. Bojovala jako lvice, my ji denně podporovaly, hladily jí a pomalu viděly drobné úspěchy. Začala se hojit, přibírala...

Trvalo několik týdnů, než se Broňa dostala na svou váhu a pooperační rána se zhojila. Všichni jsme si oddechli, tento boj naše bojovnice vyhrála. Bohužel jsme netušili, co ji ještě čeká. Na jedné z procházek v Praze, v parku, ji napadl velký bojový pes bez náhubku, hluboké rány na břichu vyžadovaly opět veterinární péči. Majitelka psa se ani neobtěžovala nabídnout pomoc a zaplacení veterinární péče. Co kdyby tento pes napadl dítě?! Nakonec se záležitost urovnala dohodou a Broňa se chodí venčit na bezpečnější místa. Chvíli chodila v obvazovém korzetu a s límcem, ale dnes už opět brázdí ulice Prahy, vitální a jako za mlada.

Zázraky se dějí i ve zvířecí říši. My jej zažíváme a věříme, že Bronička brzy oslaví spolu se Sárou 12. narozeniny. Určitě bude dort i šampáňo!

Přeji všem majitelům zvířecích mazlíčků hodně radosti se svými „svěřenci“ a aby si co nejdéle mohli užívat vzájemného „souznění“...

Bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete