Jednoho dne mi můj muž rozřezal všechna dřevěná kuchyňská prkénka.
Jeho slova "Já jen něco zkusím..." mě moc neuklidnila. Těžko by je totiž slepil zase dohromady, kdyby se jeho "úžasný" plán nepovedl...
Byla jsem však příjemně překvapená, když se po chvíli pilné práce přede mnou objevila krásná ptačí budka. Z toho nepořádku kolem jsem už takovou radost neměla.
Malý domeček jsme pověsili na zeď balkonu. Moje nadšení opadlo velmi brzy a začala jsem o manželově projektu dosti pochybovat. „Myslíš, že se k nám nějaký ptáček přistěhuje?“ ptala jsem se. „To si piš!“ odpověděl rozhodně, tak nezbývalo než doufat, že prkénka nepřijdou nazmar.
Celou zimu jsme poctivě krmili slunečnicemi všelijaké ptáčky
a moc nás potěšilo, když se v dubnu začali přistěhovávat první nájemníci.
Bylo neuvěřitelné co všechno do domečku nanosili.
Uběhlo pár dní a my jsme si všimli, že už nelétají dvě sýkorky s mechem a větvičkami, nýbrž jedna s pěkně tlustými housenkami a komáry. „Tak to už sedí na vajíčkách,“ radovali jsme se a chlubili známým, že budeme mít malé sýkorky. A bylo tomu skutečně tak. Dokonce rychleji, než by kdokoli čekal. Po několika dnech se z budky začalo ozývat sborové pípání a štěbetání. Nedalo nám to, a jednoho dne manžel odklopil stříšku a vnitřek jejich minipříbytku vyfotografoval. Nevěřili jsme svým očím! Sýkorčátek bylo na prostoru 14x14 cm rovných devět!
Po opakovaném prohlížení povedených fotek nám došlo, jak
jsou sýkorky čistotné. Po skořápkách nebylo ani památky!
Líbilo se mi sýkorky pozorovat a kolikrát jsem u nich proseděla celé hodiny. Rychle jsme si na sebe navzájem zvykli a po pár dnech jim naše přítomnost na balkoně vůbec nevadila. Mohla jsem v klidu věšet prádlo a ptáčkové mě naprosto ignorovali. Naše „přátelství“ dospělo do takových rozměrů, že si sýkorka přiletěla i klovnout do mého rohlíku, který jsem právě na balkoně snídala.
V polovině května se maličké sýkorky rozletěly poznávat
krásy světa.
Dozvěděli jsme se, že sýkorky hnízdí dvakrát do roka, proto jsme budku po odletu mladých hned nečistili a čekali, zda se znovu objeví. A stalo se, v půlce června znovu přiletěli a hned si začali upravovat byteček.
Takhle se to opakuje každým rokem, a my jen čekáme, kdy se ozve pípání nové generace.
Tak tohle jsou naši sousedé…
Autor:dajda