V obchodním domě Kotva vzniklo Retro muzeum. Celé jedno patro o rozloze 2500 metrů čtverečních je věnované expozici 70. – 80. let v Československu. A proč právě v Kotvě? Budova je kulturní památkou a otevřena byla v 70. letech. Návštěvníci se tedy přenesou do doby, kdy se žilo trošku jinak. Představí se zde design, trendy i běžný tehdejší život. Celá výstava je rozdělena do pěti hlavních okruhů.
První část představuje kompletně zařízený panelákový byt. Projdete se předsíní, koupelnou, kuchyní, obývacím pokojem, dětským pokojem a ložnicí. V předsíni uvidíte typický věšák a háčkované papuče. V kuchyni vás asi upoutá koženková rohová lavice. Tu měl tehdy snad každý.
A k tomu ještě oranžovou kuchyňskou linku. Na ní je vystavena spousta věcí. Nahlédnout můžete i dovnitř, otevřít skříňky, šuplíky i troubu. Taktéž v obývacím pokoji je spousta věcí, které mnozí lidé ještě nyní mají doma. Dětský pokoj s palandou je i v dnešní době hit. Akorát trošku v jiném designu. Hračky a knížky, ty určitě mnozí z nás schovávali pro svá vnoučata a nyní je postupně vytahují a vzpomínají při tom na dětství svých dětí. Při prohlídce bytu vidíte spoustu věcí, které znáte a vybavují se vám i různé situace. Tato část je nejrozsáhlejší.
Druhá část je věnována oblékání a výrobnímu průmyslu. Když vidím ty ručně pletené svetry, tak si hned vybavím mamku, která hodně pletla. Byla to jediná možnost, jak mít originální oblečení. Spousta žen v té době šilo.
Třetí část se zabývá trávením volného času – kempování, sport, televize, reklama, nakupování, škola, práce.
Čtvrtá část ukazuje dětské hračky, elektroniku, výrobky běžné spotřeby.
Pátá část seznamuje s politikou sedmdesátých a osmdesátých let, vysvětluje fungování tajné bezpečnosti a odposlechů. Nevím, jestli člověk, který to nezažil, dokáže pochopit, jak to tehdy vlastně bylo.
V každé části je spousta exponátů, které jsme mívali doma nebo je znám od kamarádek. Určitě dalo velkou práci poshánět tolik věcí. Spíše mne udivuje, že se s nimi lidé rozloučili a věnovali je na výstavu. Já mám doma dost věcí schovaných a asi bych je nikomu nedala. Procházka výstavními prostory byla vlastně taková vzpomínková cesta. Moc se mi líbila. Občas by se měl člověk zastavit a vrátit se o pár let zpět. Ty vzpomínky dokážou nabít energií na dlouhou dobu.
ChytráŽena.cz