Pěstujeme tillandsie - 2.díl

V prvním díle tillandsiového seriálu jsem vás seznámila se vším, co tyhle neuvěřitelné a nádherné rostlinky potřebují. Dnes vám poradím, jak a čím naaranžovat tillandsie na větvičku, jak je přivést ke květu a představím vám několik nejnenáročnějších druhů.

V květinářství nebo ve skleníku jste se určitě setkali se třemi typy aranžování tillandsií; na „volno“, na kmínku a s aranžmá vytvořeném na kmeni nebo v misce z několika druhů tillandsií. Zatímco poslední dvě jmenované stačí koupit a přinést si je domů, tillandsie na „volno“ musíte doma chtě nechtě připevnit k vhodnému podkladu. Těžko byste totiž zabránili drobným úrazům, které by vznikly vlivem větru nebo domácích mazlíčků, kdybyste rostlinku jen tak položili na okenní parapet, nehledě také na estetické hledisko.

Úplně vynechám popis pouhého přilepení vteřinovým lepidlem na pěknou mušli, kámen či větvičku. To zvládne snad opravdu každý. A ačkoli je tento způsob nejlehčí, rozhodně není nejlepší. Může se totiž v brzké době stát, že se vám rostlinka přestane na té úžasné mušli líbit, nebo ji zkrátka budete muset přemístit na jiné místo, kam se zase mušle příliš nehodí. A lepidlo jde potom odstranit jen velmi těžko a za cenu menšího či většího poškození rostlinky.

Naučím vás připevnit tillandsie k podkladu pomocí silonových punčoch. Že to zní legračně? Ale vůbec ne, silon v tělové barvě vypadá přirozeně a navíc je velmi pružný, takže se skvěle přizpůsobuje růstu rostliny. Několik let pak nemusíte na tillandsii vůbec sáhnout, aniž by hrozily růstové deformace apod. Nespornou výhodou je také jeho lehké a „bezbolestné“ odstranění.

Takže co budete potřebovat? Připravte si pěkný kousek větvičky nebo kůry, nejlépe z listnatých stromů. Dále pak tenký proužek ze silonové ponožky (důkladně ho natáhněte), kousek drátu a tillandsii samozřejmě. Silonovým proužkem lehce omotejte dolní konec rostlinky a jemně přitáhněte k větvičce nebo kůře. Tillandsie by neměla být uškrcená, ale ani by se neměla příliš volně hýbat. Pokud máte některý z robustnějších druhů, jako třeba t. seleriana, použijte ještě jeden proužek o něco výš. Jestliže chcete mít tillandsie zavěšené, vytvořte z drátku očko a připevněte ho na horní konec větvičky, můžete si pomoci nehlubokým zářezem, který zajistí, aby se drát nesesmekl. Zahněte nebo uštípněte přebytečný konec drátu a druhý vytvarujte do tvaru háčku. A je to. Teď už stačí vybrat pro tillandsie vhodné místo.

U tillandsií, které máte doma více než rok (kvůli aklimatizaci), jsou dostatečně vyvinuté a zdravé (tzn. netrpí žádnými chorobami a nemají zaschlou nebo zahnívající středovou špičku) se můžete pokusit vyvolat kvetení. Zapomeňte na drahé specializované přípravky, jsou těžko dostupné a v domácích podmínkách se dají použít jen těžko. Místo toho vyzkoušejte osvědčený trik. Vezměte velmi přezrálé jablko nebo banán a vložte tillandsii spolu s ním do igelitového pytlíku, zavřete a nechte přes noc nebo ještě lépe 24 hodin. Pak se o tillandsie starejte jako obvykle a ona vám s velkou pravděpodobností do šesti týdnů vykvete.

Jak je to možné? Zrající ovoce produkuje plyn etylen a na ten reagují tillandsie kvetením. Je to fyziologická reakce, takže by vám nejspíš vykvetly i nemocné rostliny, ale jejich zdravotními stavu by to rozhodně neprospělo.

Úplně nejvhodnější a nejodolnější tillandsie je určitě stříbrnolistá t. ionatha, se kterou se také nejčastěji setkáte v obchodech. Její jméno pochází z řeckého ion (fialový) a athos (květ), čímž je zdůrazněn charakteristický znak rostliny. Vyskytuje se na území Mexika až po Nikaragui. Zajímavostí je, že tento druh tvoří nespočet variant s odlišným tvarem těla nebo barvou listů, např. t. ionatha v.  stricta, v. rubra, v. fire apod. Takže si můžete vytvořit podivuhodnou a velmi pěknou sbírku tillandsií jen z druhu ionatha. Velikost jednotlivých druhů se pohybuje od pěti do deseti cm, takže se bez problémů vejdou do místnosti i ve větším počtu.

Dalším velmi pěkným a nenáročným druhem je zelenolistá  t. brachycaulos. Vyskytuje se jen ve Střední Americe. Existují dvě variety; t. brachycaulos v. brachycaulos a v. multiflora. Občas se můžete setkat i s v. abdita, ale ten není odbornou veřejností uznáván. T. brachycaulos mimořádně dobře snáší prostředí moderních suchých bytů a neublíží mu ani občasné vynechání zálivky.

Z osobní zkušenosti mohu doporučit t. stramineu. Tuhle stříbrnou tillandsii jsem koupila ještě jako začínající pěstitelka v jednom nejmenovaném hypermarketu a až doma jsem si všimla, že má úplně zaschlý vrcholový pupen. Skoro půl roku se nic nedělo, rostlinka ani nerostla ani neumírala a pak zničehonic se objevily hned dva nové vrcholové pupeny. Tahle úžasná rostlinka přežila to, co by většinu ostatních zabilo.

Tyto tři druhy jsou opravdu nejvhodnější a až se o ně naučíte dobře starat, můžete si pořídit i další druhy, např. t. aeranthos, t. argentina, t. bailey, t. capillaris, t. caput-medusae, t. concolor, t. geminiflora, t. juncea, t. lindenii, t. purpurea, t. trikolor…

Čtěte také: Pěstujeme tillandsie - 1. díl

Notburga

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout