Středomořská flora a moje schody do nebe

Při pročítání článku na netu o podzimní a zimní zahrádce mne napadlo, jak jinak se daří zde u nás květinám a rostlinkám. Je obdivuhodné, že kromě palem, sukulentů a kaktusů se dokáží i jiné rostliny, ozdobné květem, prosadit na této písčité půdě, kde rostou hlavně borovice a spousty stromů s plody „svatojanského chleba-karob“.  Když se procházím s pejskem nedalekým borovým lesem, vedle pichlavých vysokých kaktusů zde různobarevně kvetou vysoké rostliny „bouganvileí“, které rostou téměř u každé zídky, plotu a kvetou celoročně.

Mezi nimi pak svlačce, Yuka, více než dvoumetrový fíkus tučnolistý a mezi borovicemi pak roste spousta nízkých křovin, které v období po dešti taky kvetou /připomínají nízké dřeviny v Tatrách/. V období veder a sucha je vše šedivé, suché a ne příliš vzhledné. Ovšem ve všech zahradnictvích jsou celoročně k mání stovky různých rostlin, které mohou být i v zimním období vystaveny venku před zahradnictvím a stále pilně kvetou  /teploty denní většinou kolem +10° až +15°, pokud svítí slunce, jsou kolem +20° i vyšší/. Já - bohužel - zahrádku nemám, bydlím v prvním patře s balkonem a pak nahoře s velkou střešní zahradou, kde ale mám desítky truhlíků na nízkých zídkách, v nichž rostou celoročně tučnolisté sukulenty, visící po stranách a kvetoucí brzy na jaře velkými vínově-červenými květy.

Ty sukulenty jsem uštípla na velkých prostorách nedaleko moře, zasadila a ihned rostly dále, jsou jimi zde pokryty celé velké plochy a v době kvetení je to nádhera. Doprostřed těch truhlíků vysazuji zjara surfinie, petúnie, geranie-muškáty a nyní na podzim ze semene vypěstované aksamitníky /tagetes/, hvozdíky /dianthus/ a macešky /violka zahradní/. Ty jsem vysela teprve v červenci a už kvetou, dokonce i některé macešky, ač to jsou dvouletky. Protože aksamitníkům-afrikánům se daří po celý rok, tak pravidelně uždibuji ty odkvétající a ještě i nyní je průběžně vysévám. Během jednoho měsíce jsou už přesazování schopné, tak je zapichuji i dole u vchodu do domu, kde jsem na nízké zídky z obou stran taky umístila několik truhlíků a ještě nyní v zimě jsem vysela další, tudíž je šance, že brzy zjara pokvetou.

V ČR jsem vždy na náměstích uždibovala z velkých betonových truhlíků ty odkvetlé, protože když zhnědnou, nevypadá to hezky a doma jsem pak měla na zahrádce olemovány všechny pěšinky žlutými, oranžovými, vzpřímenými i nízkými afrikány - bohužel jen do podzimních mrazíků, které u nás přicházely dosti brzy. O to více si vážím toho, že tady mohou kvést a prospívat celoročně a vše roste jako z vody, ovšem v parném létě potřebují každodenní vydatnou zálivku. Proto jsem byla velmi překvapena, že volně rostoucí květiny, jako bouganvilei, svlačce ap. netrpí nedostatkem deště, nikdo je nezalévá a přesto kvetou ve vzácné symbióze spolu s kaktusy, palmami a jinými, které mají tučné listy a dokáží se vypořádat i s úporným vedrem a suchem. A nesmím zapomenout na aleje mandloní, kvetoucích v únoru a březnu růžovou barvou mnoha odstínů až po bílou /proto se zde tento kraj jmenuje COSTA BLANCA neboli BÍLÉ POBŘEŽÍ/ a desítky sadů s citrusy, pomerančovníky, mandarinkami i grepy, které plodí od prosince do března, stačí jen sbírat spadlé plody!

I pro rostliny zde platí - „jiný kraj, jiný mrav“!

Před mnoha léty na týdenním poznávacím zájezdu do Provence jsem viděla u několika rodinných vilek na vstupních širokých schodech po obou stranách květináče s různými krásnými kvetoucími kytičkami. Velmi se mi to líbilo a proto jsem záhy po přestěhování se do nynějšího bytu, kde je dvacet schodů z balkonu nahoru na střešní terasu, začala něco podobného realizovat. Ovšem schody jsou tady úzké a musím se držet při chůzi zděné zídky, proto jsem umístila květináče jen na jednu stranu podél vyšší stěny. Slunce tam svítí od rána do odpoledne, zalévám je denně, když scházím dolů z letního noclehu pod pergolou - většinou tam mám střídavě jednu kytičku a jeden květináč s bylinkami. I pejsek se už naučil nemávat příliš ocáskem, když kráčí nahoru nebo dolů. Z kytiček tam jsou dva kusy čínského ibišku /hibiscus/, jeden žlutý a jeden růžový, růžově-bílý Summer Bell /letní zvonek/, begonie, dianthus- řebíček zahradní - pak kadeřavá petrželka, pažitka, bazalka, tymián, máta, rozmarýn - všechno hezky po ruce.

Hned po ránu se potěším při chůzi dolů hezkými květy a pokud odkvetou - mohu je nahradit podzimním kvítím, maceškami a afrikány /tagettes/ či chryzantémami, které pak pokvetou po celou zimu. Kytičky jsou chráněny před větrem a zimní teploty kolem deseti až osmnácti stupňů jim zatím nikdy neublížily. Když každé slunečné ráno začíná pohledem na moje kytičky na terase i na mých „schodech do nebe“ a pak procházkou s mým drahým amigem-pejskem, je pak celý den hezký a úsměv a optimismus mne neopouštějí.