Byznys se špekem

Žiji spokojeně v manželství. Po letech jsem si chtěl přivydělat pár peněz a přijal jsem nabídku kamaráda, který prodává doplňky na hubnutí - různé čaje, polévky a koktejly. Docela slušně na tom vydělává.

Má žena byla vždy štíhlá, a stále je. Částečně k tomu přispěla genetika, nikdo z její rodiny nemá kila navíc, a částečně i aktivní způsob života. Jako rodina jezdíme na kole, často pořádáme výšlapy na hory, běháme, plaveme a jezdíme na bruslích. Byly roky, kdy jsme také lyžovali. Má manželka navíc chodí jednou týdně cvičit. Ani já nejsem žádný buřtík. Myslím si, že má postava patří mezi střední, i když samozřejmě jsou i muži štíhlejší. A tak jsem se u kamaráda pomalu zaškoloval v užívání nabízených doplňků. Manželka na podobné preparáty nikdy nevěřila. Vždy tvrdila, když se její kamarádky k užívání léků a doplňků stravy určených k snižování váhy uchýlily, že to jsou vyhozené peníze a ony si akorát ničí zdraví. A tak jsem jí o svém přivýdělku neříkal.

Začal jsem nabízet prostředky, které mě měly dovést k bohatství nejdříve v zaměstnání. Pak jsem s nimi vyrazil i mezi své známé. Ti pak doporučili další oběti. Zhubnout dnes chce každý druhý a nejeden je pro to ochoten obětovat nemalé peníze, jen aby nemusel nic dělat. A tak jsem si začal přivydělávat a mohl jsem šetřit a také občas přinést domů malé překvapení.

Jednou mi ale má manželka našla v košili, kterou se chystala vyprat, rozpustné sáčky.

„Co to je?“ zajímala se. Chtěl jsem jí vyprávět něco o tom, že jsou to vitamíny, naštěstí jsem to ale neudělal. Manželka už seděla u překladače a po chvilce řekla: „Ty užíváš driáky na hubnutí?“

Když mě má žena k tomu nepřímo vybídla, tak jsem jí řekl, že ano, že potřebuji shodit malý špíček na břiše.

„Kde?“ zajímalo ženu. Byl tam, sice malý, ale byl, a tak se žena víc neptala. Styděl jsem se totiž za to, že vydělávám na něčem, čemu ona nevěří. Lepší bude, když uvěří, že si ničím zdraví. Ví dobře, jak nesnáším jakékoli léky a věřila, že i těchto preparátů brzy nechám, a tak mi místo výčitek dala žena jen pusu a řekla, že se jí líbím i tak. No uznejte, že mám úžasnou ženu.

Co ale nastalo, to jsem nemohl předem tušit.

Od tohoto dne jsem si dával pozor a raději svůj prodejní artikl dobře ukrýval. Má žena, které na mně záleží, si mé tvrzení ale vzala k srdci. Začala vyvařovat samá dietní jídla. Rázem jsem se mohl rozloučit s prorostlým bůčkem a vepřovým nebo svíčkovou se šesti. Místo sladkých limonád jsem musel pít alespoň před ní vodu. Zákusky, štrúdly a jiné doma pečené moučníky vystřídala zelenina. Po dvou týdnech jsem měl pocit, že mi špenát a další „lahůdky“ lezou ven i ušima. A tak jsem si to kompenzoval tím, že jsem za vydělané peníze z preparátů na hubnutí nakupoval v rychlém občerstvení. Každá prodaná pilulka, každý pytlík čaje či hubnoucí polévka se změnily v hamburger, pizzu nebo třeba párek v rohlíku. Můj břišní tuk povážlivě rostl.

„Jak to, když vařím tak zdravě?“ znepokojovalo mou ženu. A tak jsem musel po měsíci s pravdou ven. Když jsem se jí přiznal, že vydělávám na kyprých postavách jiných, nejdříve se jí to nelíbilo. Pak ale mávla rukou a řekla: „Víš co? Oni by si to stejně asi koupili jinde. Dokud nepochopí, že to není o doplňcích, bude toto asi cesta k výdělku.“ A tak mi mou přidruženou práci nakonec i má žena schválila. No, a za vydělané peníze jsme se letos rozjeli k moři. Nikoli na týden jako obvykle, ale pomalu na celý měsíc.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10