Dnešní léto jsem měla možnost pracovat v cestovním ruchu. Konkrétně jsem prováděla v katedrále sv. Barbory a kostele sv. Jakuba v Kutné Hoře. A zkušenost to pro mě byla velmi užitečná.
Nejen, že jsem poznala mnoho nových lidí, také jsem si
zopakovala místní velmi pestrou historii, ale také jsem poznala, že Češi jakožto
turisté jsou postrach. Abych vysvětlila, z čeho tak usuzuji – V místní
katedrále i v kostele se platí vstupné. Už to mnoho zahraničních turistů
zarazí, otočí se a odchází. Ovšem Češi klidně jdou dál bez placení, a když je
upozorníme, že se tu platí vstupné, dělají, že informační cedulku neviděli a
většinou se ještě diví, proč do kostela se platí.
Dokonce nás upozorňují, že platit v kostele je nekřesťanské. Ale má to vcelku jednoduché vysvětlení - katedrála sv. Barbory je památkou UNESCO. Je to rozhlehlá stavba, která byla nedávno opravena a zrekonstruována. Její opravy byly dost nákladné, a tak se ty peníze nějak musí vrátit. A stejně tak je to i s kostelem sv. Jakuba. Je to nejstarší kostel v Kutné Hoře, a tak nevypadá vůbec opraveně a nově. Právě naopak. Opravu potřebuje jako sůl, ale bohužel na to nejsou dostatečné finance. Momentálně probíhá rekonstrukce střechy, nicméně kostel potřebuje zrekonstruovat celý. A jak už bylo řečeno, finance se nedostávají. Prakticky ze vstupného se vybere jen malá část, rekonstrukce jsou opravdu velmi nákladné. Dalším důvodem, proč se tu platí vstupné, je určitě fakt, že pokud by se tu vstupné neplatilo, tak by kostel nebo katedrála nemohla být ani otevřena. Někdo ji musí otevřít a hlídat po celý den. A toto nejsou jediné důvody, je jich mnoho.
V Čechách se platí prakticky všude vstupné, tak nevím, proč se mnoho lidí diví. Vím, také by se mi to asi nelíbilo, ale důvody jsou pochopitelné.
Také mě docela zaráží, že mnoho zahraničních turistů jede do Čech s eurem. Chápu, že asi v Praze se tím platit dá. Ale přece když jedu do Čech, tak si vyměním české koruny.
A do třetice - většina zahraničních turistů neumí česky, což samozřejmě chápu a respektuji to. Ale to, že neovládají ani jeden světový jazyk, kromě mateřského, tak to mi divné už přijde. Typickými příklady jsou postarší Francouzi, Rusové a Němci. Tito lidé neumí nic jiného než vlastní mateřskou řeč, domluva s nimi povětšinou vázne. My se samozřejmě snažíme, ale pokud druhá strana nespolupracuje, je to marné.
Netvrdím, že všichni jsou stejní, že všichni jsou takoví, jako jsem napsala výše. Výjimky se samozřejmě najdou, za což jsme moc rádi.
ChytráŽena.cz