České Benátky

Někteří z nás se podívali do italských Benátek, které jsou opravdu jedinečné. U nás nic podobného neuvidíte, ale máme zase jiné Benátky – třeba ty nad Jizerou.

Benátky nad Jizerou jsou malé městečko se zhruba sedmi tisíci obyvateli v okrese Mladá Boleslav. S těmi „pravými“ Benátkami se samozřejmě nedají rovnat, ale i tak stojí za návštěvu. Přestože ve své historii město zažilo několik zhoubných požárů a příliš historických památek se proto nedochovalo, hlavním turistickým lákadlem může být třeba renesanční zámek s přilehlým zámeckým kostelem a parkem nebo historické Husovo náměstí, které mnozí znají z televizního seriálu Svatby v Benátkách.

Ve zrestaurovaném benáteckém zámku nyní kromě městského úřadu sídlí Muzeum Benátecka a také soukromé muzeum hraček pana Jiřího Fialy. Nejstarší část zámku pochází z první poloviny 16. století, původní zámek tvořilo dnešní západní zámecké křídlo. Renesanční zámek byl jednopatrový, s arkádami obrácenými do dnešního nádvoří. Ve 2. polovině 16. století byla budova zámku zvýšena o druhé patro a fasáda vyzdobena psaníčkovou rustikou. V roce 1599 zakoupil od tehdejších majitelů, pánů z Donína, panství včetně zámku císař Rudolf II. V té době se zámek na jeden rok stal domovem slavného astronoma Tychona Brahe.                                                         

S dalšími majiteli panství postupně docházelo k novým stavebním úpravám: k původnímu zámku bylo přistaveno barokní křídlo, které nyní tvoří hlavní průčelí. Obě zámecké budovy měly vlastní vchody a schodiště a byly rozlišovány jako „starý zámek“ a „nový zámek“. Nové křídlo zámku v roce 1656 vyhořelo. Později bylo přistavěno třetí křídlo (východní), které bylo zároveň propojeno galerií s kostelem. Kromě kostela Narození Panny Marie se kolem zámku nacházela také hospodářská stavení a celý areál byl obehnán zdí se třemi branami. Dnešní podobu získal zámek na konci 17. století.

V areálu zámku můžete využít služeb informačního centra, mimo jiné si domluvit vstup na zámeckou (tedy kostelní) věž, ze které je krásný výhled do okolí. Každou neděli ve 12 hodin si navíc můžete užít komentovanou prohlídku spojenou se zvoněním na zvony. V zámeckém parku můžete vidět památník padlým v 1. světové válce, kousek za zámeckou branou sochu kojící Panny Marie nebo u zámecké zdi stojící výklenkovou kapli s kašnou, dále tu jsou připomínky pobytu mladého Bedřicha Smetany v Benátkách nad Jizerou v letech 1844 – 1847 (například jeho pomník v horní části parku).

Procházka parkem vás zavede také ke zděnému zahradnímu altánku, před kterým byla při rekonstrukci instalovaná kruhová fontána s vodotryskem. Na zámecké zdi na dohled od altánku jsou umístěné dvě sochy – kopie plastik obra Atlanta a antického hrdiny Herkula. Při procházce zámeckým areálem a okolím narazíte na tabulky s QR kódy, díky kterým se dozvíte více informací o daných objektech. Město zakoupilo chátrající zámek od posledního majitele – hraběte Kinského – v roce 1920 a začalo s postupnými opravami. Dnes je většina objektů po rozsáhlé rekonstrukci.

Na Husově náměstí stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Co zaujme ale každého turistu na první pohled nejvíce, to je čtvercová barokní stavba z poloviny 18. století. Je to Kaple Přátelství Kristova (nebo také Kaple Rodiny Kristovy). Kaple je zajímavá nejen z architektonického hlediska, ale bezesporu také svými osudy. Původním církevním účelům kaple sloužila do roku 1783, kdy byla zrušena patentem Josefa II. Protože město po požáru nemělo radnici, kaple byla v roce 1795 stavebně upravená a přestavěná na městskou radnici. Městu sloužila celých sto let, poté se tu vystřídala například Občanská záložna, strážnice, skautské klubovny a nyní slouží potřebám místní Církve československé husitské.

Kaple má nízkou jehlancovitou střechu zakončenou osmibokou věžičkou – místním obyvatelům svou podobou připomínala tehdejší mlýnek na kávu, a tak jí přezdívali kafemlejnek. Benátky měly ještě v 18. století problém s nedostatkem kvalitní pitné vody a místo hned za radnicí si později vybrali pro vyhloubení městské studny. Ta byla stavebně přizpůsobena radnici. A tak se stalo, že měli místní ke „kafemlejnku“ také „cukrpikslu“! Obě jedinečné stavby tu můžete obdivovat dodnes.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10