Cesta autem

Vloni jsem potřebovala odjet do Prahy vyzvednout si nějaké objednané věci od známých. Rozhodla jsem se rozjet autem a cestou jsem se ještě zastavila v dárkové službě, vyzvednout pro ně připravený a pěkně zabalený dárek. V obchodě jsem se zdržela jen několik minut a při návratu jsem si z větší dálky otevřela auto, což jak jsem později zjistila, bylo moc dobře.

Vedle mého auta parkovala další a u auta z mé levé strany se dva muži středního věku snažili vyměnit zadní pneumatiku, alespoň to jsem si v tu chvíli myslela a svou pozornost jsem jim již nevěnovala. Dárek jsem uložila do kufru auta a z parkoviště jsem vystartovala  směr Praha. Cestou mne můj nějaký vnitřní hlas nabádal, ať se zastavím ještě na hřbitově zapálit svíčky, a tak jsem to vzala nakonec přes Kelč.  

Zaparkovala jsem na parkovišti u hřbitova a odešla jsem zapálit svíčky a vyměnit vodu u květin. Po návratu k autu mi sklouzl zrak na auto a něco se mi na něm zdálo jiné, ale nevěděla jsem přesně co. Až po chvíli, když jsem se podívala pořádně, tak jsem uviděla, že mi u zadního levého kola chybí dva šrouby a ostatní kromě bezpečnostního jsou nějaké povolené. Když jsem na jeden sáhla, zůstal mi v dlani. Teprve tehdy mi došlo, že ti muži zřejmě pneumatiku u vedlejšího auta vůbec neměnili a vlastně jen chtěli být nenápadní a měli zájem o má kola a bylo jim úplně jedno, že můžou tímto ohrozit životy dalších lidí.

Přemýšlela jsem, co teď, byl pátek kolem 17.00 hod., blížil se pomalu večer a ve městě jsem věděla jen o jednom autoservisu a přemýšlela, zda takhle vůbec do servisu pomalu dojedu, nebo si mám raději zavolat odtahovou službu. Nakonec jsem se rozjela do autoservisu, kde ač již měli po pracovní době, byli velmi vstřícní a ochotní a chybějící šrouby mi nahradili novými. Přitom zjistili, že i šrouby u ostatních kol mám velmi povolené a tak dotáhli a zkontrolovali všechny.

S menším zpožděním jsem tedy mohla pokračovat v jízdě - směr Praha. Jakmile jsem se napojila na dálnici, které by slušely již mnoho let alespoň čtyři jízdní pruhy v jednom směru, hlásili v rádiu, že kvůli autonehodě je dálnice D1 přibližně na hodinu ve směru na Prahu uzavřená. Tak jsem zastavila u nejbližší benzínové pumpy a dala si mou oblíbenou horkou čokoládu. Více už jsem ani nestihla, jelikož kolem auta mi začala obcházet nějaká individua, z kterých nic dobrého nevyzařovalo, a tak jsem nastartovala a po chvíli jízdy raději čekala v koloně aut spolu s ostatními, jelikož objet tento úsek nebylo kudy.

Do Prahy jsem nakonec dorazila až někdy po 21.00 hod., ale byla jsem ráda, že jsem v pořádku a ve zdraví dojela, jelikož kdybych nezastavila u hřbitova a nevšimla si těch šroubů, tak kdo ví, jak by pro mne ten den vše dopadlo...