Cestování staletími na Vyšehradě

Dnes se podíváme na nejzáhadnější místo v Praze, které má nejen bohatou historii, ale i tajuplná zákoutí, opředená mnoha pověstmi. Vyšehrad se rozkládá přibližně 3 km jihovýchodně od Pražského hradu na pravém břehu Vltavy a tvoří spolu s Hradčany, Starým Městem, Novým Městem a Malou Stranou historické centrum Prahy.

Vyšehrad, který je zhruba o jedno století mladší než Pražský hrad, je historické opevnění na skále a váže se k němu řada pověstí z počátků českých dějin. Vznikl jako knížecí hradiště ve druhé polovině 10. století. Sídlil zde kníže Vratislav II., pozdější první český král, který měl vážné rozepře se svým mladším bratrem, pražským biskupem Jaromírem-Gebhartem a chtěl se dostat z jeho blízkosti na Pražském hradě.

Aby vyvážil biskupův vliv i po církevní stránce, založil tehdy na Vyšehradě kostel (dříve bazilika) svatého Petra a Pavla, k němuž zřídil sbor kněží – kapitulu. Roku 1249 postihl baziliku požár a následné, již raně gotické rekonstrukce se táhly několik desetiletí. V roce 2003 byl chrám povýšen papežem Janem Pavlem II. na baziliku minor.  V současnosti se na území Česka nachází 15 kostelů, nesoucích titul menší bazilika (basilica minor). Doba vlády Karla IV. znamenala v dějinách Vyšehradu druhý vrchol s rozsáhlou stavební činností. Dodnes mu dominují mohutné, cihlami zpevněné hradební valy. Uvnitř valů se nacházejí kasematy, které z části slouží jako depozitář originálů soch z Karlova mostu. Vchod do kasemat je z Cihelné brány, kasematy se nacházejí po obou jejich stranách a pravá část chodeb ústí do podzemního sálu zvaného Gorlice. Délka obou křídel kasemat je necelý 1 km. Chodby jsou nejméně 2 m vysoké a 1,5 m široké.

Další historické památky jsou bazilika sv. Vavřince z 1. pol. 11. století s pozoruhodnou dlaždicovou podlahou a rotunda svatého Martina z poslední třetiny 11. století zrekonstruovaná roku 1848, která je u hlavní brány na východním předhradí. Od dávných dob v lidech vzbuzovala zvláštní pocity. Je to místo, ke kterému se váže snad nejvíce strašidelných pověstí. Zjevuje se zde černý ohnivý pes, můžete tu spatřit tajemný studený oheň anebo vás třeba vyděsí duch francouzského majora, který dříve strašíval místní posádku. S prvním úderem, který ohlašuje půlnoc, se zem rozestoupí a kosti zahrabané v zemi  z ní vyletí a jakoby ožijí. Jakmile dopadnou na zem, začnou zlověstně chrastit a poskládají se do lidské kostry. Nakonec se připojí i lebka. A v tu chvíli začne podivná slavnost kostlivců, kteří tančí až do rána. S prvními paprsky slunce se kostry opět rozpadnou a zem je přijme pod svoji ochranu. Zvláštnosti, které berou dech, jsou po celém Vyšehradu, např. Čertův sloup o váze 2,5 t, zvláštní kámen proti vchodu chrámu sv. Petra a Pavla s rozměry 115 x 95 x 40 cm, nebo Menhir v severozápadním rohu Karlachových sadů asi 60 m od Čertova sloupu.

Historie dnešních vyšehradských parků začíná rokem 1872. Tehdy vznikl první vyšehradský parčík zvaný Svatováclavský, dnešní Štulcovy sady. V letech 1889-90 následovaly sady Svatojánské, nyní Karlachovy.
V sadech rostou vzrostlé lípy, javory, jasany, habry, jedle a túje. Ve východní části sadů je novogotická studna, nad níž je vystavěn pavilonek. Studna bez vlastního pramene sloužila jako nádrž na vodu, kterou sem přivádělo samospádem dřevěné potrubí ze studánky na Jezerce, zvané Libušina lázeň. Býval to nejstarší vodovod v Praze, který nechal postavit Vladislav II. po roce 1140.

O současnou tvář Vyšehradu se výrazně zasloužili probošti Václav Štulc a Mikuláš Karlach ve druhé polovině 19. století. Tehdy také vznikla myšlenka zřídit na Vyšehradě národní pohřebiště v místě farního hřbitova a roku 1883 došlo k jeho přestavbě. Místo posledního odpočinku zde nalezlo téměř 600 osobností kultury a vzdělanosti, je zde pochován například Karel Čapek a Bedřich Smetana.

Vyšehrad byl v roce 1992 zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO a podle výzkumu je energetickým místem, kde můžete načerpat pozitivní energii.