Vietnam - po vlastní ose

První zastávka Hanoj - ubytování v centru a tak sháníme odvoz. Taxi nechceme, tak vyrážíme MHD - malý minibus, prý nás tam doveze - no trochu nás převezl. Najímáme si tuk-tuk a ten nás doveze... Trochu se prospíme a jdeme objevovat Hanoj. Bydlíme přímo v centru - kolem nás jsou uličky a samé jídlo a jídlo - oči přecházejí. Sedí se na malých stoličkách venku a jídlo se připravuje venku. Všude čistota a spousta čerstvé zeleniny, ovoce a darů moře. Je fakt, že někdy v uličkách bloudíme a až navigace nás dovede zpět do hostelu.

Druhý den vyrážíme na výlet do zátoky Halong. Je proslavena tisíci skalnatými ostrůvky vynořujícími se ze smaragdového moře. Nedílnou součástí jsou vápencové jeskyně plné obřích krápníků. Zátoka Halong figuruje od roku 1994 na seznamu UNESCO a je také uvedena mezi sedmi novými přírodními divy světa. Legenda vypráví o draku, který se plazil z hor a mrskal ocasem tak silně, že vytvořil tuto nádhernou scenérii. Proplouváme mezi nádhernými skalními homolemi a nemůžeme se vynadívat.  Mimochodem až do nedávna jsem si myslela, že se tady natáčela bondovka s Roger Moorem, ale titulky mě vyvedly z omylu - podobné útvary jsou také v Thajsku.

Nemine nás kulinářský zážitek při obědě na lodi a vydáváme se prozkoumat Jeskyni zázraků, kde si pohladím kamennou želvu - prý pro dlouhověkost. Jeskyně je krásně nasvícená a krajková výzdoba je úžasná. Nicméně den rychle utíká a my se plní zážitků vracíme do Hanoje a vyrážíme do večerních uliček na nějaký gastronomický zážitek.

Další den vyrážíme tuk-tukem k Mauzoleu Ho Či Mina. Mimochodem z centra je to krásná procházka, ale my jsme si  „tvrdě“ zaplatili za tuk-tuk. Holt jsme málo smlouvali. Očekávali jsme dlouhou frontu, ale ejhle, byli jsme tam skoro sami - Covid už holt cestování nepřeje. Tak jsme si aspoň prohlídli vše v pohodě a klídku. Ho Či nebyl zrovna na balzamování v Moskvě, tak jsme pomalým krokem za bedlivého dozoru vojáků obešli jeho sarkofág.

Dalšími zajímavostmi jsou muzeum Ho Či Mina a jeho rodný domek (Nha San Bac Ho), budova Národního shromáždění a Prezidentský palác, který dnes využívá vietnamský prezident - tak sem nás nepustili, tak aspoň nakukujeme. Procházkou se vracíme zpět  a míjíme Citadelu, vojenské muzeum pod širým nebem.

Projdeme se ještě Hanojí  a dáváme si poslední kávu, která je pro tuto oblast typická - Hanojské vaječné kafe. Prý je to tajná receptura -  vyšlehá se žloutek a při šlehání se přidává kondenzované mléko a cukr a vanilka. Nemám ráda sladkou kávu, nicméně tato káva je výtečná - hlavně, když sedíte v jedné z mnoha četných kaváren na ulici a sleduje ten život venku v ulicích. Chce to se zastavit a nechat ten život trochu pomalu plynout.

Ještě se projít večerními uličkami, které jsou živé dlouho do noci, a do hajan. Zítra nás čeká  13hodinový přesun vlakem do Hue.  Jedeme za teplem. V Hanoji je kolem 10 stupňů a dost často mží. Ještě že jsme přiletěli v zimním oblečení...

Hanaj - čtenářka
ChytráŽena.cz