Annín a kostel sv. Mořice

Cestou ze Sušice do Kašperských Hor byste určitě neměli minout malebnou vesničku, kterou možná znáte díky oblíbenému seriálu Policie Modrava. Znalci již tuší, že se jedná o Annín – bývalou sklářskou osadu v údolí řeky Otavy, která se od již zmiňované Sušice nachází necelých deset kilometrů.

Kromě jiných kdysi slavných sklářských obcí zde fungující sklárnu z 18. století najdete dodnes; mají tu i sklářské muzeum, můžete si s celou rodinou užít ukázky broušení skla a vůbec využít možnosti komentované prohlídky a poté se třeba občerstvit ve vedlejším hotelu. Samozřejmě že v podnikové prodejně si můžete sklářské výrobky také zakoupit – a musím říct, že jejich krása opravdu bere dech! Sklářskou tradici tu udržují Sklárny A. Rückl a synové s dnešní brusírnou skla.

Jako dítě školou povinné jsem v Anníně párkrát trávila letní prázdniny a mám na tohle místo pěkné vzpomínky. Tenkrát ještě fungovala vesnická hospoda i obchod, do kterého jsme každý den chodili procházkou z nedalekého autokempu (ten má také svá „nej“: jedná se o nejstarší a jeden z největších kempů v České republice). Obě budovy dnes uprostřed vesničky chátrají a zatím to nevypadá, že by je někdo chtěl opět probudit k životu. A tak je skoro zázrak, že sklárna nezanikla stejně jako mnoho jiných na Šumavě. Je tu opravená pěkná kaplička, ale největším lákadlem pro turisty je asi kostelík nad vesničkou: jedná se o kostel sv. Mořice, známý také jako Mouřenín nebo Mouřenec.

Kostel sv. Mořice je jedním z nejstarších pozdně románských kostelů v kraji. Je druhým nejstarším kostelem na celé Šumavě. Vznik původního kostela je spojován s rýžováním zlata, stezkou z Podunají a působením poustevníka Vintíře, který žil v pralesích bavorské a české Šumavy a zemřel v roce 1045 ve své poustevně u dnešní Dobré Vody. Kostel je zasvěcen stejnému světci jako Vintířův mateřský klášter v Bavorsku (v těch dobách Sušicko patřilo bavorským vévodům).

Malebný kostelík najdete nad Annínem na kopci zvaném Mouřenec (odtud jeho další název). Kolem kostelíka se rozprostírá hřbitov, na jehož severní straně nepřehlédnete velmi ojedinělou barokní kostnici z 18. století. Pamatuji doby, kdy kostelík i kostnice chátraly, kostnice byla vyrabovaná a kosti z ní rozházeny nejen po samotném hřbitově, ale dokonce až dole ve vesnici… Špatné časy kostela nastaly po II. světové válce a odsunu původních německých obyvatel. Ty doby jsou naštěstí dávno pryč. Po sametové revoluci začaly od roku 1991 probíhat záchranné práce. Stalo se tak hlavně díky spolku německých krajanů „Deutscher Böhmerwaldbund, Förderkreis St. Maurenzen“ se sídlem v Mnichově a jeho spolupráci s místním farářem.

V roce 1993 byly v kostele objeveny vzácné nástěnné malby ze 14. století, které se posléze dočkaly stejně jako celý kostel tolik potřebné rekonstrukce a zrestaurování. Značně poškozený kostel byl postupně ve třech etapách obnoven a také znovu vysvěcen. V kostnici se údajně nachází až 5000 kosterních ostatků neznámého původu a vidět tu můžete nástěnné malby s vyobrazením pomíjivosti života. Hřbitov je rozdělen na horní, dolní a dětský. Dokonce tu naleznete několik hrobů zemřelých sebevraždou (vše je jasně popsané na plánu hřbitova). Ke kostelu přiléhá krypta sklářské rodiny Müllerů, která dala vesnici jméno (po manželce E. Müllera – Anně). Německý název obce byl Annathal, kostel sloužil celá staletí především německým osadníkům z Annína i okolních osad. Dnes je kulturní památkou.

O kostele se můžete dozvědět více při pravidelných komentovaných prohlídkách, které jsou v době letních prázdnin dokonce každý den. Konají se tu také různé přednášky, koncerty nebo třeba mouřenecké večery. Nejen v tomto směru kostelu hodně pomáhá spolek Přátelé Mouřence. Pravidelné bohoslužby se tu nekonají. Kostelík se stal filmovou kulisou pro několik pohádek nebo filmů - nejspíš víte, že režisér Jiří Strach si ho v roce 2005 vybral pro svou pohádku Anděl Páně. Od hřbitova je za pěkného počasí krásný výhled. My se sem rádi vracíme bez ohledu na roční období.

Uznevim - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete