Babiččino údolí žije

Babiččino údolí je poměrně známé turistické místo ve východních Čechách. Jistě všichni nebo velká většina z nás zná román Babička od Boženy Němcové. Právě zde se odehrává. I přesto, že tu autorka nežila, tak život obyvatel této oblasti popsala skvěle. Měli jsme možnost navštívit Babiččino údolí v době, kdy žilo. Akce „Oživlé postavy“ se zde konala vždy jeden červnový týden. Nevím, jestli ještě probíhá i v současnosti. Poslední články na internetu byly z roku 2011 a 2013.

Takže vstupujeme do zámeckého parku, kde už na nás čeká lokaj. Ten nás zavede k paní správcové. Od ní jsme se dozvěděli mnoho informací o rodině Proškových a babičce. Pan správce přidal vyprávění o životě a povinnostech na zámku a o panstvu, které zde trávilo léto. Komorný paní kněžny nám slíbil návštěvu u kněžny. Nejdříve nás ale učil základy dvorní etikety. Byla by to přeci ostuda, přijít na návštěvu na zámek a neumět se slušně chovat. Poté nás dovedl za kněžnou Zaháňskou. Právě trávila svůj čas s komtesou Hortenzií a společnicemi v zahradním altánku. Přijala nás tedy zde. Paní kněžna nám vyprávěla, jak zde tráví léto a co s Hortenzií dělají. Komtesa se také ujala slova a rozpovídala se o Itálii, odkud pochází. Hlavně o tom, jak se jí stýská po domově. Společnice kněžny zahrály na píšťalu.

Babiččino údolí My jsme pokračovali do mlýna. Mlynář nás seznámil se svou prací a povinnostmi. Při řeči občas rozhodil mezi posluchače hrst mouky. Mlynářka každému nabídla čerstvý chléb se solí. Ten chutnal! Poté nám krajánek, který právě toto léto v mlýně pracoval, zahrál na kytaru a zazpíval. Objevila se tu i mlynářova dcera Mančinka a chasa ze vsi. Když se dozpívalo, tak jsme šli dál. Cestou ke Starému bělidlu jsme potkali myslivce se psem. Samozřejmě se s námi zastavil na kus řeči. Jeho práce je dost rozmanitá, tak bylo o čem povídat. Na rozloučenou nám zatroubil do kroku. Minuli jsme sousoší „babička s dětmi“ a za chvíli jsme dorazili na Staré bělidlo. Babička už na nás čekala. Seděla s vnoučaty Barunkou, Janem, Vilémem a Adélkou před domem. Nejdříve se nás zeptala, jakou jsme měli cestu. Potom nám představila děti a vyprávěla o svém životě dříve a nyní. Poslechli jsme si její moudré povídání a zpěv dětí. Někteří z nás se k nim přidali. Nakoukli jsme do babiččiny světničky a pokračovali dále ke splavu. Zahlédli jsme tam Viktorku. Bohužel utekla, protože se blížili vojáci. Vybrali si z naší skupiny jednoho muže a chtěli ho odvést na vojnu. Vykoupil se zpěvem. Velitel vojáků nám potom vyprávěl, jak to tehdy na vojně chodilo. Zde prohlídka s postavami v dobových kostýmech končila.

Moc se nám to líbilo. Úplně mne to pohltilo. Tak jsem se vžila do děje, že jsem už dopředu tušila, co asi za chvíli přijde a s kým se asi uvidím. Román „Babička“ jsem četla několikrát, takže postavy znám dokonale. I filmová verze se mi líbila. Byl to úžasný zážitek.

Jaa123 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete