Čarodějnické procesy na Jesenicku

Když se řekne čarodějnické procesy, většina z nás si vybaví ty z Velkých Losin. Běsnění inkvizice, které dostalo desítky či stovky žen i mužů na hořící hranice, však probíhalo také na Jesenicku. Víra v existenci čarodějnic je stará jako lidstvo samo. Lékařská péče byla v rukou ranhojičů a kořenářek, o zrození nového života se staraly porodní báby a různé vědmy pomáhaly lidem řešit nástrahy, které před ně lidský život kladl.

Celkový počet obětí čarodějnických procesů není znám. Odhaduje se však na více než 500 osob, přičemž nejméně polovina odsouzených pocházela z Jesenicka.

Tolerance úřadů, ale i církve však končila ve chvíli, kdy byl někdo, kdo se jinak těmito praktikami zabýval třeba i velmi dlouho, nařčen, že svými magickými obřady škodí svému okolí. V takovém případě se rozběhlo vyšetřování, které vzhledem k brutalitě mučení používaného tehdy k výslechům nemohlo končit jinak než odsouzením a upálením na hranici. Pro tehdejšího člověka však samotné upálení na hranici nebylo vnímáno jako trest, ale očištění duše. Lidé věřili, že ta může být prostřednictvím „očistných“ plamenů spasena od hříchů, které zůstávaly v těle. A proto i v případě, kdy soud rozhodl, že čarodějnice bude před upálením sťata, putovalo poté její tělo do očistných plamenů. 17. století bylo obdobím, kdy lidstvo provázela jedna pohroma za druhou. Toto období provází klimatické změny spojené s neúrodou, přidala se třicetiletá válka, nemoci, úmrtí při porodech a další. Lidé chtěli vědět, kdo za to může a jejich hněv mnohdy končil právě u léčitelek, kořenářek a porodních bab.

Čarodějnické procesy na Jesenicku odstartovalo obvinění manželky obecního pastýře z Jeseníku Barbory Schmiedové 27. června 1622. Obvinil ji vlastní manžel na smrtelné posteli. Proto byla jeho výpověď brána velmi vážně. Muž tvrdil, že mu manželka podávala otrávený sýr, přivolala na něj nemoc a způsobila hynutí skotu svým čarodějnickým uměním. Dále ji vinil ze žhářství a dalších prohřešků. Žena byla ihned zatčena a podrobena výslechu včetně tortury. Při něm se žena přiznala a jmenovala dalších pět osob, které jí měly při čarování pomáhat. Byla upálena 3. července 1622, ale koloběh vynucených přiznání a obvinění dalších osob pokračoval i nadále.

Čarodějnické procesy již v první fázi zasáhly i Zlatohorsko a následně pokračovaly v několika vlnách. V letech 1651 – 1652 se procesy rozjely v nejstrašnější vlně v celém období jejich trvání, kdy během necelých dvou let zahynulo přes 250 osob po celém nysském knížectví. Na počátku byla výpověď teprve osmiletého chlapce Martina Schirna ze Širokého Brodu. Prohlásil, že se zúčastnil čarodějnického sabatu, kam jej vylákalo šest žen z okolí. Byly okamžitě zatčeny a vyšetřovány.

V expozici čarodějnických procesů v jesenické Vodní tvrzi najdeme i mnoho dokumentů dosvědčujících brutalitu procesů.

V letech 1683–1684 probíhaly na Jesenicku poslední soudní procesy s čarodějnicemi a čarodějníky. Rozsudek nad domašovskými obyvateli Kašparem Gottwaldem, Annou Stenzelovou a její dcerou Rozinou byly posledními spolehlivě doloženými příkazy k exekuci. Zdaleka to však nebyly poslední snahy o rozpoutání inkvizičních soudů ve Slezsku.

Svou masovostí a brutalitou překonaly všechny podobné incidenty na území zemí Koruny České. Vzhledem ke správnímu členění tehdejšího Slezska byla část procesů souzena přímo v Nyse, později však soudy probíhaly i v Jeseníku.

Do dnešních dnů se na čarodějnické běsnění dochovalo jen velmi málo památek. Symbolický pomník, který stojí v parčíku při cestě z Jeseníku do zdejších lázní, byl vztyčen v šedesátých letech na jednom ze dvou míst, kde se pravděpodobně mohly odsouzené čarodějnice v Jeseníku popravovat. Jisté to však není.

Nejnázornější památkou, která může běsnění lovců domnělých čarodějnic připomenout, tak je bezesporu Expozice čarodějnických procesů ve Vlastivědném muzeu Jesenicka. Sklepy zdejší vodní tvrze nabízí nejen přesné ruční kopie důležitých listin i repliky dobových mučicích nástrojů, ale také moderní audiovizuální techniku, která odhalí podrobnosti o procesech včetně filmu o první jesenické oběti inkvizice, promítaného na stěnu vytvořenou z takzvané suché mlhy.

Přesvědčila jsem se, že každá doba má své a nikdy nevládlo pouze přátelské a mírové období. Nicméně, právě 17. století patřilo k tomu nejkrutějšímu období pro život člověka.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10