Chudenice

Na příjemnou vycházku zalesněným návrším  se můžete vydat z parkoviště u zámečku Lázeň nebo od Chudenického hřbitova. Je jen na vás, kterou trasu zvolíte, zmíním tedy jen místa, která byste určitě neměli vynechat.

Vrch Žďár byl od pradávna kultovním místem Keltů, Slovanů i křesťanů a prameny na jeho úbočí byly považovány za posvátné a léčivé.

Lázeň sv. Wolfganga dal poblíž léčivého pramene na sklonku 18. století postavit Jan Rudolf Černín z Chudenic (1757-1845). Původně šlo o jednoduchou lázeňskou budovu s hostinskými pokoji, pozdějšími úpravami a přístavbami vznikl malý empírový zámeček, který sloužil jako letní sídlo majitelů panství. Místo je spjato s pobytem Josefa Dobrovského, Františka Palackého, Ladislava Čelakovského a dalších představitelů kultury 19. století.

Na vrcholu kopce Žďár stávala kaplička zasvěcená sv. Wolfgangovi, později barokní kostel podle projektu architekta Františka Maxmiliana Kaňky. Za vlády Josefa II., který se snažil zefektivnit chod státu a tedy i chod církevních institucí, byl kostel uzavřen a chátral, až byl s výjimkou věže zbořen. Tu nechali Černínové upravit na rozhlednu a tak je Bolfánek, což je počeštěný a zlidovělý název jména Wolfgang, stále cílem poutníků. Těm se po vystoupání 138 schodů otevře dokonalý kruhový výhled na panorama Šumavy a vrcholy Českého lesa. Upravené místo vhodně doplňuje výletní hostinec s možností občerstvení.

Žďárský lesní komplex je protkán upravenými cestami, které návštěvníky vedou krásnou krajinou, v nichž s střídají pásy porostu s loukami a solitérními stromy. Součástí krajinářského parku jsou i Karolíniny louky, které získaly svůj název po místními lidmi velmi oblíbené, hraběnce Karolíně Czernínové.

Přicházíme k dalšímu zastavení, jímž jsou Kvapilova jezírka. Tento nejslavnější chudenický rodák je znám především jako autor libreta k Rusalce a je doloženo, že právě zdejší jezírka mu byla inspirací. Je zajímavé, že Jaroslav Kvapil nabídl své libreto postupně Oskaru Nedbalovi, Josefu Bohuslavu Foersterovi, Karlu Kovařovicovi a Josefu Sukovi, ale nikdo z nich o text neprojevil zájem. Antonín Dvořák měl v té době za sebou úspěšnou premiéru opery Čert a Káča a rozhlížel se po novém libretu. A tak se k němu prostřednictvím ředitele Národního divadla F. A. Šuberta dostal Kvapilův pohádkový příběh o vodní víle, která doplatí na svou lásku k člověku. Rusalka je považována za klenot české opery v Čechách i ve světě.

Na závěr jsem si nechala místo, ve kterém jsme strávili nejvíce času - zdejší arboretum.

Chudenický park založil Jan Rudolf Černín. Tento vzdělaný a osvícený šlechtic se na svých evropských cestách seznámil s novou módou krajinářských parků a po návratu je začal budovat i na svých sídlech. Obvykle byly tvořeny domácími dřevinami, ale zde na Chudenicích se, i vlivem jeho pokračovatele Evžena Černína, více využívaly exotické druhy, což vyvrcholilo vybudováním Americké zahrady. Ta byla původně založena jako okrasná školka cizokrajných rostlin, či zásobní zahrada a postupně přeměněna v arboretum.

V arboretu jsou opravdu nádherné exempláře, nalezneme více než 200 druhů a kultivarů listnatých i jehličnatých dřevin evropského, asijského a severoamerického původu. V roce 1843 zde byl vysazen tříletý jedlovec tisolistý (Pseudotsuga menziesii) neboli douglaska, uváděná výška je 39 metrů, obvod kmene přes 5 metrů. Strom je pojmenován po zakladateli zdejšího arboreta. 

Výlet do Chudenic lze spojit s návštěvou nedalekého vodního hradu Švihov, který byl několik století též v držení Černínů. Několik prohlídkových okruhů dává možnost prohlédnout si interiéry od sklepení až po věž a třeba zavzpomínat, jaké filmy a pohádky se zde natáčely. Nejznámější je samozřejmě Tři oříšky po Popelku, dále Tři životy a nebo třeba Šašek a královna.   A na závěr si můžete půjčit loďku a podívat se na středověké šlechtické sídlo z vodní hladiny přilehlého příkopu.

 

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz