Městečko Skuteč na Chrudimsku je známé zejména obuvnictvím a rozsáhlou těžbou kvalitního kamene. Zvláště starší ročníky jistě vzpomenou na legendární botasky!
Obujme si tedy botasky nebo jinou vhodnou trekovou obuv, a vydejme se po stopách druhého zmiňovaného tradičního řemesla za historií kamenoprůmyslu.
Z části zalesněné skalnaté návrší západně od Skutče bylo od nepaměti nazýváno Horkami a kamenitá políčka poskytovala jen chudou obživu. Zásadní změna přišla na konci 19. století, kdy se zde začala ve velkém těžit a zpracovávat kvalitní žula. Stromy nahradily jeřáby a sloupy lanovek, nejvyšší kopec se přeměnil v hlubokou propast, haldy odtěžené skrývky a menší či větší lomy výrazně změnily ráz krajiny. Práce v lomech přinesla lidem zaměstnání a výdělek.
Dnes příroda stopy těžby stále více zakrývá, ale o to romantičtější scenérie nám nabízí.
Naučná stezka je dlouhá 4 km, má tvar osmičky a dostaneme se na ni buď z náměstí po zelené značce nebo z parkoviště u místního koupaliště. Na trase jsou kromě informačních tabulí umístěna zařízení spjatá s těžbou, můžeme si prohlédnout pneumatickou vrtačku, sklad střeliva, beranovou štípačku na výrobu dlažebních kostek, vozíky na polní drážce či střelmistrovský kryt. Zajímavá je žulová maxikostka s odlišnými způsoby opracování stran. Hraví návštěvníci ocení prstové bludiště, žulovou prolézačku, kamenické pexeso a vyřádí se ve venkovní posilovně.
Na zastávkách naučné stezky si můžete do chytrého telefonu načíst QR kód a uvidíte v tzv. rozšířené realitě, jak vypadaly lomy a zařízení před desítkami let, v době kdy tu probíhala těžba. Vyráběla se hlavně dlažba, odseky se zpracovávaly na štěrk. V menší míře byl materiál využíván na patníky, mezníky, kilometrovníky, obrubníky, občas i na pomníky. Specialitou se staly tzv. „labáky„ velké balvany používané na zpevňování břehů Labe i jiných řek.
Žula je nejběžnější horninou v pevninské zemské kůře, tvořená krystaly minerálů, obvykle křemene, živce a slídy, které vznikaly při pomalém tuhnutí magmatu ve velkých hloubkách a následném posunu k zemskému povrchu. Ale není žula jako žula. Ta ze Skutečska je jemnozrnná světle šedá s černými tečkami.
Pozornému návštěvníkovi neunikne, že hustá vegetace skrývá pozůstatky ramp, po kterých vedly koleje úzkorozchodných drážek. Jejich vyvýšení umožňovalo vyklopit obsah vozíku přímo do vozů - bedňáků - aby je koňské nebo volské spřežení následně odvezlo k zákazníkovi nebo na překladiště na železnici. Za první republiky se odtud v plné sezóně denně expedovalo až 80 vagónů dlažby. Lidé po ní dodnes chodí nejen v Praze a dalších českých městech, ale také třeba ve Vídni, Bělehradě, Hamburku či Krakově.
Koncem 30. let minulého století zaměstnával kamenoprůmysl v oblasti mezi městy Skuteč - Nasavrky - Hlinsko na 4.500 kameníků. Útlum přinesla 2. světová válka, v roce 1942 byla uzavřena většina lomů a předválečného rozmachu nebylo už nikdy dosaženo. Dlažební kostky nahradily nové materiály, asfalt, beton apod. Po ukončení prací začala lomy zaplavovat spodní a dešťová voda, postupně byly osídleny novou vegetací i živočichy.
Zatopené lomy začali také využívat potápěči, například hektarový žulolom Leštinka má hloubku až 26 metrů s několika terasami, na kterých je umístěno původní vybavení vč. korbových vozíků. Pod vodní hladinou působí poněkud strašidelně.
Žulová stezka Horkami vede převážně po lesních cestách a i přes několik náročnějších úseků ji lze zvládnout i s kočárkem. Je vhodné zdůraznit, že v okolí lomů je třeba dbát zvýšené opatrnosti a nevstupovat na jejich okraje. Provedení stezky s herními prvky a informacemi se nám moc líbilo. O vztahu místních obyvatel k příměstskému lesu svědčí i Pytlomat (více se dozvíte na jedné z přiložených fotografií).
IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz