Slavná Jízda králů se koná každoročně o posledním květnovém víkendu. Takovou záplavu krojů, tolik muziky a zpěvu, tolik snědených koláčků - vdolečků a vypitého dobrého moku hned tak někde neuvidíte.
Dnes ale nechci psát o Jízdě králů. Viděla jsem ji sice jako host, ale vyprávět o ní by se slušelo spíš těm, kdo ji připravují, aktivně se jí zúčastní a vědí o ní daleko víc než já, pouhý návštěvník.
Jak jsem zmínila, k Jízdě králů patří neodmyslitelně dobré jídlo a pití. Samozřejmě nejvíc se vypije vína, vždyť jsme ve vinařském kraji, ale stranou nezůstává ani domácí slivovice. Bez slivovice se na Slovácku neobejde žádná oslava a doprovází člověka doslova od kolébky až do hrobu. Když se narodí dítě, vezmou rodiče nebo kmotr láhev nejlepší slivovice toho roku, zapečetí ji voskem a uschovají do svatby právě narozeného potomka. Často jsou zapečetěné láhve se slivovicí zakopávány na zahradě, ale takováto skrýš nebývá vždy nejlepším řešením: občas se stane, že po létech ženich zakopanou flašku nenajde, i když překope málem celou zahradu. Bez slivovice se tedy neobejde křest, oslavy narozenin, svatba, plesy a zábavy, lidové slavnosti a nakonec se zapíjí i nebožtík.
Ve Vlčnově před několika lety otevřeli unikátní muzeum – Muzeum lidových pálenic. Ten opravdu tradiční lidový mok si své muzeum určitě zaslouží. O čem všem se návštěvník muzea dozví?
Například že vyrobit dobrou slivovici není jen tak. Ta domácí, pravá slovácká se totiž nekupuje v obchodě, ta se pálí v obecních pálenicích z vlastnoručně posbíraných švestek, tady se říká z trnek, nebo z durancií. Uvidíte taky, že připravit z trnek kvalitní kvas vhodný k pálení je velké umění, vždyť na jeho kvalitě závisí nejen množství vypálené slivovice, ale především její chuť. Ne vždy ale místní využívali služeb oficiálních pálenic. I přes zákazy, vysoké pokuty nebo dokonce tresty vězením se mnoho slivovice vyrábělo podomácku. Lidé se snažili vyhnout poplatkům a daním z lihu a své trnky zpracovávali v domácích palírnách. Z čeho všeho místní vyráběli své domácí „destilační přístroje“? Většina exemplářů v prostorách tohoto muzea jsou policií nebo celníky zabavené domácí „palírny“. Lidová tvořivost v tomto ohledu nezná tady na Slovácku hranic. V muzeu jsou vystavené takové atrakce jako palírna z pračky Romo nebo z koupelnového ohřívače vody, další zase z mlékárenských konví, a k pálení byly využívány i kotle na prádlo. Je zde ukázáno, jak se vyráběla tzv. lavorovica, tedy jen narychlo vyrobená kořalka přímo v nějaké míse nebo lavoru, nebezpečná vysokým obsahem metanolu, který způsobuje oslepnutí nebo dokonce smrt. Právě kvůli velkému nebezpečí, že podomácku vyrobená slivovice může být zdraví nebezpečná, je její výroba i dnes přísně kontrolována.
Na Slovácku se nepálí jen trnky, ale i meruňky, třešně, hrušky, v poslední době taky oskoruše, a mnozí zkouší dokonce vypálit kvas z kivi, banánů nebo pomerančů. Občas se „přepaluje“ i víno a vzniká tzv. vínovica, slovácký koňak.
Takže o všem kolem výroby i konzumace slivovice se dozvíte ve vlčnovském muzeu. Jako suvenýr si můžete koupit nejen vzorek pravé slovácké slivovice, ale i nejmenší stolní palírnu na světě, která je na seznamu světových rarit. Za pár stovek si ji v muzeu můžete koupit a sami si pak vyrobit náprstek vlastní trnkovice třeba za dlouhých zimních večerů doma ve Vašem obýváku.
ChytráŽena.cz