Hradiště nad Jizerou aneb výlet do dětství

Vedra povolila, tak se vydávám s kamarádkou na výlet.

Kamarádka prožila kousek svého dětství v Klášteře v pivovaru, kde byl její tatínek několik let ředitelem.

Po dlouhých letech se tam chtěla vrátit a projít si svá dětská místa a tak jsme vyrazily.

Klášter – pivovar

První písemná zmínka je z roku 1144 a stával zde cisterciácký klášter, který byl v 15. století dobyt a vypálen a na jeho místě postaven renesanční zámek a do tohoto komplexu byl  v 19. století vybudován pivovar a od té doby stavba chátrá a chátrá.

Díky ochotným lidičkám jsme si to tam mohly prolézt a kamarádka vykládala, kam si chodila hrát, kde byl pohřben její oblíbený pes, že ten bazén je nějaký malý, než býval v jejích dětských očích.

Bylo hezké vrátit se o tolik let zpět – no moc se tam toho nezměnilo, jak už jsem výše psala – stavba chátrá, nicméně pivo se tam pořád vaří.

Na oběd jdeme do restaurace vytesané do skály - uf – je opravdu vytesána ve skále – to musela být práce. 

Dáme si oběd a nealkoholické pivo a jedeme do Mnichova Hradiště.

První co navštívíme je Valdštejnská hrobka – je umístěna v kapli sv. Anny, kde je zároveň i lapidárium.

 V kapli jsou uloženy ostatky Albrechta z Valdštejna, vévody frýdlantského, slavného vojevůdce z třicetileté války. Ten byl zavražděn v Chebu roku 1634 – již tehdy trpěl chorobou syfilis ve třetím stádiu – proč chvíli nepočkali, nemuseli by ho vraždit – zemřel by brzy sám…

V Lapidáriu jsou krásné pískovcové sochy – Matyáš Bernard Braun, rodina Jelinkových, Platzer – to jméno mi něco říká – už vím… Malostranský hřbitov – je tam pohřben a nalezneme tam hodně jeho signovaných náhrobků.

Nakonec  jdeme do zámku – zámecké interiéry.

Původně renesanční zámek (dnes přestavěný v barokním stylu), který nechal postavit  Václav Budovec z Budova – tohle jméno mi také něco říká – no bodejť -  jeden z českých pánů, který byl popraven r. 1621 na Staroměstském náměstí rukou kata Mydláře…

Mě však zaujalo jiné jméno – Vincent Valdštejn – tento pán držel na studiích Josefa Myslivečka  a jelikož byl členem zednářské lóže, setkal se osobně i s Wolfgangem Mozartem – zase dvě jména, která mě na mých toulkách provázejí (Horní a Dolní Šárka). Vincent je k poznání na každém obraze – od narození měl oční vadu, takže jeho jedno oko je vždy přivřené. Do svých šesti let nosil dívčí šaty, neboť tenkrát se věřilo, že když si v šlechtickém rodu přijde pro dítko smrt, vždy si vybere chlapce – tak aby tu smrtku ošálili...

Interiéry jsou kouzelné – delftská fajáns, orientální a míšeňský porcelán, duchcovská knihovna - na zámek byla z Duchcova převezena knihovna s 22 tisíci svazky, kterou spravoval Giacomo Casanova.

Loučíme se se zámkem a už plánujeme další výlety…