Japonci v Holašovicích

Bylo jich opravdu mnoho a nebylo by snadné ani správné říci, která z nich jsou opravdu ta nej -. Pro mne jsou to spíše ta místa, kde na něco hezkého narazíte tak trochu nečekaně. Mnohdy jsou sice vyhlášeny vesnickou památkovou rezervací, ale nejsou nijak masivně propagována, neproudí sem davy návštěvníků. Přesně tento milý dojem ve mně zanechaly Plástovice, které se nachází pár set metrů od hlavní (císařské) silnice z Budějovic na Vodňany.

Namátkou jsem vybrala pár fotografií i z dalších jihočeských obcí, často jsou s nimi spjaty různé vzpomínky.

Ta, kterou zde chci popsat, se váže k vesnici, která je lidovou architekturou proslulá, a byla v roce 1998 zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO - Holašovice.

Rozlehlou obdélníkovou náves obklopují nádherné statky, jejich štukovým dekorem zdobené štíty se odrážejí v hladině rybníčku.

Přijeli jsme sem na kolech jednoho všedního letního dne z letoviska pod Kletí, kde jsme trávili dovolenou. Usedli jsme pod jednu z mohutných lip a vychutnávali poklidnou atmosféru. Malebné domky připomínaly kulisu z Prodané nevěsty. Napadlo mě, že zazní oněch pár známých tónů a ze všech stran vyběhnou sboristé v lidových krojích, během chvilky zaplní celý prostor a začnou zpívat "Proč bychom se netěšili".

To se ale nestalo. Namísto krojované družiny dorazil autobus japonských turistů. Jejich vpád na náves měl stejnou intenzitu jako úvod Smetanovy opery, místo bujarého popěvku je ale doprovázelo cvakání spouští fotoaparátů. Ano, japonští turisté jsou svou fotografovací mánií proslulí, ale vidět je takto v akci, byl opravdu zážitek. Na svět kolem sebe se v podstatě dívali pouze přes hledáčky svých záznamových zařízení. Fotili a filmovali nepřetržitě, už když sestupovali po schůdkách autobusu. Několik z nich nám vtisklo do rukou své aparáty, abychom je zvěčnili před jihočeskou chalupou, jiní pronikli na jeden z dvorků a fotili se s domorodci v okně s pelargoniemi. Celá invaze trvala jen pár minut, popoháněni průvodkyní naskákali zpátky do autobusu a hurá dál, vždyť musí ještě stihnout minimálně Hlubokou a Český Krumlov!

Autobus zmizel za zatáčkou, okamžik v nás přetrvával pocit, jaký máte, když se nádražím prožene rychlík a vzduchem ještě chvíli poletuje zvířený prach. Pak už byl zase jen krásný slunný den, ve větvích lip bzučely včely a hladina rybníčku na návsi zrcadlila štíty holašovických stavení.

Ještě chvíli jsme vstřebávali poetiku místa a pak znovu šlápli do pedálů vstříc dalším zážitkům, dalším kilometrům, dalším malebným vískám.

Jen pro úplnost dodám, že v Holašovicích kromě lidové architektury najdete i další zajímavost - megalitický kruh z obřích kamenů, vytvořený místním usedlíkem. Údajně vytváří pozitivní energii. 

Sázíte-li na jistotu, lze si energii dobít i v příjemné restauraci přímo na holašovické návsi.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz