Karlštejnsko je jednou z oblastí, které jsme v minulosti hojně navštěvovali. Nebylo problémem dojít na Karlštejn rovnou z okraje Prahy, často vedly naše kroky z Berouna přes Svatého Jana pod Skalou a Bubovické vodopády.
Vzpomínám i na jednu jarní vycházku po břehu Berounky, který byl doslova posetý kusy ledu. Přelézali jsme hromady ker a připadali si jako v Antarktidě.
Hrad samotný má především úžasnou polohu. I když jsme pouze cestovali vlakem na trati Praha-Beroun-Plzeň a mířili jinam, vždy jsme vyhlíželi, kdy se mezi oblými zalesněnými kopci objeví jeho dominantní stavba.
Také díky Noci na Karlštejně patří k mým oblíbeným a dalo by se říci důvěrně známým. Možná mi to nebudete věřit, ale mohu vám odcitovat takřka jakoukoli část filmu:
"Císař dal postavit Karlštejn jako pokladnici svatých ostatků, kde chce v samotě rozjímat a oddávat se skutkům křesťanské pokory a sebezapírání ..."
nebo raději
"Když jsem přišel do této země, našel jsem jen žalně zírající poušť, města ochuzená a vypleněná, vesnice zdrané a ožebračené, panstvo zpupné, odbojné a loupeživé, lid skleslý a utýraný.
A teď, když vidím, jak dílo mé se daří, jak země před mým zrakem vzkvétá, tu chci sebe sama překonati v lásce k této zemi."
No řekněte, není to hezké :-)
Ale především je to spousta vzpomínek na kamarády, s nimiž jsme na výšlapy v každé roční době a bez ohledu na počasí vyráželi. I na koberce sasanek v bukovo-habrových lesích, louky plné pampelišek, ledem pokryté pěšiny kolem Bubovických vodopádů či ze stejných důvodů velmi akční sestup od kříže do sv. Jana pod Skalou, na podzim pak úžasně barevné listí a jabloně kolem cest, vápencové skály Alkazaru či Tetína zrcadlící se v hladině Berounky, na pověsti o Hagenovi a na bláto (nejen) na botách, podle něhož se dalo snadno poznat, který z výletníků, trampů a turistů, čekajících při návratu na vlak, zabrousil i do zdejších jeskyní a štol. Takové bláto má totiž trochu jiné hnědozrzavé zabarvení než to na normálních cestách.
Jak uvedeno výše, na Karlštejn se dá dojít mnoha cestami. Na jeden z okruhů v jeho okolí si vás dovolím pozvat.
Karlštejn je významnou národní kulturní památkou, je jedním z našich nejnavštěvovanějších hradů a je otevřen celoročně a tak se vám asi nepoštěstí projít obcí bez toho, abyste nenarazili na menší či větší davy.
S odstupem několika let jsme se sem vydali na jeden z jarních výletů. Snad proto, že jsem očekávala nejhorší, byla jsem mile překvapena. Na hlavní turistický nápor bylo asi brzy a naším cílem bylo tentokrát Muzeum voskových figur - a v něm jsme byli skoro sami!
Po krátké filmové prezentaci optického kaleidoskopu jsme zavítali mezi středověké řemeslníky, potkali se s Karlem IV., Rudolfem II., Janem Husem, Marii Terezií, Karlem Čapkem a mnoha dalšími významnými osobnostmi naší dávné i nedávné historie. Byli sice z vosku, ale vypadali opravdu jako živí. Moc se nám expozice líbila a po krátkém nahlédnutí na nedaleké nádvoří hradu, které se mezitím zahustilo turisty, vyrážíme do okolních lesů.
Obec opouštíme severovýchodním směrem, bez turistického značení, po silničce směřující do Mořiny. Po zhruba půl kilometru z ní ale odbočujeme vlevo a kolem osamoceného stavení stoupáme do nádherných prosluněných lesů - národní přírodní rezervace Karlštejn. Rozlohou 1547 ha je toto chráněné území největším v oblasti Českého krasu.
Po kilometru úbočím hřebenu Bučiny se nám otevírá výhled na Mořinu. Sestoupíme do obce a v jejím centru nacházíme rozcestník - nyní nás 5 km povede žlutá turistická značka. Před námi jsou nejznámější a nejkrásnější lomy, známé především pod názvem lomy Amerika.
Těžba ve zdejší lokalitě má dlouhou tradici, kámen se zde příležitostně těžil již v dobách Karla IV., rozvoj těžby vápence souvisí s rozvojem železářství ve druhé polovině 19. století.
Smutnou kapitolu tvoří několik poválečných let, kdy zde komunisté zřídili trestanecký lom, kolem dvou tisíc převážně politických vězňů v něm trpělo v nepředstavitelných podmínkách.
Při pohledu od kamenného pomníčku do lomu Mexiko je třeba si uvědomit, že toto místo není jen tajemné a romantické, ale je zároveň i symbolem krutosti a nelidskosti minulého režimu.
Je všeobecně známo, že lomy jsou často využívány filmaři, zahlédneme je např. ve filmech Limonádový Joe, My tři a pes z Pětipes, Malá mořská víla, Dva na koni, jeden na oslu či v pohádce Micimutr.
Kolem dalších opuštěných lomů posléze sestoupíme lesem na známou turistickou křižovatku - Dub sedmi bratří. Stáří tohoto dubu se udává asi 350 let o obvod kmene zhruba 460 cm. Název vychází z jedné z místních pověstí - právě pod tímto stromem se údajně dělilo o kořist sedm bratrů loupežníků.
Po červené značce (respektive pokud nechceme dojít až k hradu, setrváme na silnici) se vrátíme do Karlštejna.
IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz