Dnešní výlet nás zavede na východní okraj Prahy, poblíž hlavního tahu na Český Brod a Kolín. Mohlo by se zdát, že tato rovinatá, převážně zemědělsky využívaná krajina, není pro turistiku zajímavá. Ráda vás přesvědčím, že opak je pravdou.
Začneme Klánovickým lesem, rozsáhlým lesním porostem mezi obcemi Klánovice a Úvaly. Vyhledávané místo odpočinku je protkáno sítí cest a stezek. Z Úval zamíříme po červené značce na jihovýchod, zhruba po 4 km jsme v obci Přišimasy s hezkým kostelem sv. Petra a Pavla.
Žlutá značka nás vyvede z obce na mírné návrší; má pouhých 358 m n. m., přesto se odtud otevírá hezký výhled do krajiny.
Netrvá dlouho a jsme na místě zvaném Klepec. Asi vás napadne, že název bude odvozen od klepání, ale na informační tabuli se posléze dočteme, že pochází z německého slova klippe, které znamenalo „svislé skály“ nebo „útesy“. A už nás vítá první a největší zdejší balvan, lidově nazývaný Slouha. Jedná se o granodiorit (hrubozrnnou žulu).
Tento kolos je zbytkem kdysi jednotného masivu, který před miliony let narušovala četná zemětřesení. Do puklin pak pronikala voda, která žulu narušila a menší části byly odplavovány. Dnes je tento kámen vyhledávaným objektem horolezců.
V 19. století se zde vyskytovala spousta menších oblých kamenů, nazývaných „stádo ovcí“ či "kamenné stádo". Ty zmizely během roku 1843, kdy sem dorazil kameník Michálek z Rostoklat s dělníky, kteří z okolních kamenů nalámali kvádry a štěrk na stavbu Císařské silnice z Prahy na Kolín a stavbu železného mostu v Praze a Poděbradech.
Vydáme se na průzkum nevelkého lesíka v okolí žluté značky klesající do obce Limuzy a nacházíme řadu bizarních kamenů. V některých jsou skalní mísy, podélná rýha zase ukazuje, kde kdysi stagnovala hladina moře, na dalším je patrný pozůstatek pokusu o rozbití kamene výbušninou.
Lidská fantazie dala některým balvanům jména - Obří záda, Šplíchalův kočár. Za největší je pak považován Stoh slámy (či Fůra sena), jehož váha se odhaduje na 432 tun.
Dostáváme se do středu smíšeného lesa na romantickou mýtinu s několika jezírky, které sloužily před II. světovou válkou jako koupaliště. Původně to byly dva malé zatopené lomy, z nichž se v minulosti těžil stavební kámen (říčanská žula) určený k obnově vyhořelého Národního divadla v Praze.
Jedna z mnoha pověstí uvádí, že tu prý roste divotvorná bylina zvaná „rosička”. Objevuje se v pravé poledne, ale jen jedenkrát do roka. Kdo se natře kapkami z jejích listů, prodlouží si věk.
Pověst je pověst, ale rosička je tropická tráva podobná prosu, takže s ohledem na prostředí by se spíše mohlo jednat o rosnatku, které se ve slovenštině říká rosička.
Mýtina v mělkém údolí připomíná přírodní amfiteátr, není divu, že se tady hrálo za II. světové války divadlo a konaly se zde tradiční turistické srazy mnoha oddílů TJ Sokola.
Oblast byla v roce 1977 vyhlášena Chráněným přírodním výtvorem a v roce 2000 přejmenována na Přírodní památku.
V blízkém okolí Klepce, respektive Přišimas leží obce Hradešín a Škvorec. V Hradešíně, na vyvýšenině v centru obce, je zajímavý kostelík sv. Jiří se zvonicí a gotickou hradební zdí. Jde o zvláštní slepenec několika historických stavebních slohů a bývá také nazýván učebnicí architektury.
Ve Škvorci vykvetl do krásy po nedávné rekonstrukci barokní zámeček. Podle pověsti se tu zjevuje Bílá paní, přízrak lidumilné kněžny a majitelky zdejšího panství v 18. století Marie Terezie Savojské, lidově přezdívané Cafojka.
Fanoušky filmových míst potěší, že obec Škvorec znají jako filmový Bezdíkov (Jak básníkům chutná život, 1987). Konkrétně se jedná o budovu střediska, kde jako obvoďák pracuje Štěpán Šafránek. Ve skutečnosti je v objektu hospoda.
Jen pár kilometrů jihovýchodně od popisovaných míst se nachází údolí říčky Šembery, které jsme navštívili už v minulosti, a je mu věnován článek zde:
Tajemná Šembera
Tajemná Šembera
IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz