Letošní dovolenou jsme trávili
v Liberci a jeho okolí. Celý náš program jsme se snažili přizpůsobit našim
klukům, aby se jim s námi líbilo, a abychom byli všichni spokojení.
Na
Liberecku udělat dětem radost není žádný problém. V neděli jsme nejdříve
podnikli výlet do Kryštofova Údolí.
Byla jsem tam s kluky už kdysi, ale tenkrát s námi nebyl manžel, a
tak jsme se na to místo vydali znovu. Vůbec jsme toho nelitovali, protože je to
velmi krásná malebná vesnička s dřevěným kostelíkem sv. Kryštofa, zvláštním hezkým místním orlojem, který byl vytvořen
z bývalého transformátoru, a s úžasným muzeem betlémů a starých hraček. Nemusím ani psát, že se nám vše
líbilo. Cestou zpět do Liberce jsme ještě odbočili do Andělské Hory. Auto jsme nechali zaparkované u nádraží a vydali se
pěšky na krátkou procházku do lesa. Asi po 2 kilometrech jsme našli, co jsme
hledali. Zvláštní TRANSBORDER –
ručně poháněná dřevěná lávka, která nahrazuje spadlý mostek přes potok. Zkusili
jsme se svézt třikrát, než došli další turisté a vyšli jsme na cestu zpátky
k autu.
Druhý den jsme navštívili libereckou zoo známou svými bílými tygry. Ale nejen bílí tygři stáli za koukání. Vašík si pohladil krásnou obrovskou želvu, viděli jsme krmení tučňáků, skotačení lachtanů či rozverných surikat. Procházka zahradou byla úžasná, počasí nám přálo. Přímo ze zoologické zahrady jsme šli ještě do botanické zahrady. Tam už byli chlapci unaveni a nechtělo se jim chodit. Přesto se nám tam líbilo. Je to nádherná zahrada s mnoha skleníky. V každém je jiná vegetace z jiné části naší země. A tak se procházíte džunglí, pouští, pralesem bez rizika, že by Vás kousl tygr nebo had.
Další den se kluci museli podřídit tatínkovu přání vyjet na Ještěd. Ale Ještěd k Liberci patří, a tak bylo samozřejmé, že jej ze svého prázdninového plánu nesmíme vynechat. Zatímco dole u lanovky jsme se těšili, že je krásné počasí, když jsme vyjeli nahoru, měli jsme strach, že nás vítr snese zase rychle dolů. Upustili jsme od procházky po vrcholu Ještědu ve velkém větru, dali jsme si v bufetu hotelu svačinku a po prohlídce okolí hotelu jsme sjeli lanovkou zase dolů. Zbytek dne jsme strávili zase ve vodě, což hoši ocenili nejvíc.
Středeční den jsme rozdělili na dvě části – odpočinkovou a procházkovou. Hned ráno jsme vyjeli do Janova nad Nisou, kde je úžasná bobová dráha. Bylo třeba kluky navnadit dobrou náladou, aby odpoledne šlapali menší túru. Bobovou dráhu si tatínek i kluci řádně užili. Já, která stojí raději pevně nohama na zemi, dělala jen fotografku a kameramanku. Byla jsem ráda, že si to bobování pořádně užili. Po dobrém obědě v Bedřichově jsme našli parkoviště, odkud jsme měli vyjít na onu krátkou túru. Šli jsme z Bedřichova lesem k přehradě na Černé Nise. Byly to jen 3 kilometry k přehradě a pak samozřejmě zpět. Lesem se šlo moc dobře a pohled na krásnou přehradu stál za to. Jen nás mrzelo, že byl zakázán vstup na hráz, která se zrovna opravovala. Chvíli jsme poseděli na břehu přehrady a pak se pomalu vraceli zpět.
Polovina
týdne byla za námi, bylo na čase poznat i centrum samotného Liberce. Měli jsme úžasné štěstí, že na
náměstí zrovna probíhal festival flašinetářů. Bylo to něco, co jsme ještě
neviděli a byla to krásná podívaná i poslouchaná. Každý flašinet vypadal jinak,
každý flašinetář hrál jinou písničku. Někteří měli u flašinetu i marionetky,
které zaujaly hlavně děti.
Naše letošní dovolená strávená na Liberecku byla pro nás krásná, zajímavá a odpočinková. A hlavně dětem se moc líbila. Nezažili jsme den, kdy by si někdo stěžoval, že ten den nestál za nic. A tak pokud máte děti, které nechtějí chodit po horách, nemají rády prohlídky zámků, na Liberecku se s nimi určitě nudit nebudete a bude se tam líbit i Vám. My jsme si to užili.
ChytráŽena.cz