Lovecký zámeček v srdci Tater

Je to už hodně let, co jsme s manželem poprvé trávili dovolenou v Tatranské Javorině. Tuto malebnou horskou vesničku na severní straně Belianských a Vysokých Tater, nedaleko polských hranic, jsme si hned oblíbili a od té doby se tam několikrát vrátili.

Panství Javorina jako jednu z nejvzácnějších částí Vysokých Tater koupil v roce 1879 pruský kníže Christian Craft Hohenlohe-öhringen. Do Javoriny přesídlil i se svou družkou, polskou umělkyní Ottíliou Lubraniec-Dambskou. Zřídil tu správní centrum všech svých rozsáhlých evropských majetků a revírů a začal tu budovat různé objekty – například (protože byl vášnivým myslivcem) dřevěný lovecký zámeček a obrovskou oboru, ve které choval dokonce také řadu exotických zvířat (americké jeleny, bizony a další). Mimo jiné tu také ve stylu lidové architektury nechal postavit dřevěný římskokatolický kostelík zasvěcený sv. Anně, kde dnes na malém hřbitůvku kolem kostelíka i se svou družkou odpočívá. V Javorině dále za svého působení nechal vybudovat vodní elektrárnu nebo pekárnu.

Nás už před lety při naší dovolené zaujala dřevěná patrová budova, o které jsme se dozvěděli, že původně sloužila jako lovecký zámeček. V té době byl zámeček pro veřejnost uzavřený. Protože se ale nacházel nedaleko našeho hotelu, nebyl problém alespoň zvenčí si ho trochu prohlédnout a u místních se poptat po jeho osudu…

Lovecký zámeček Hohenlohe stojí nad obcí Tatranská Javorina uprostřed luk na místě, odkud můžete pozorovat štíty Vysokých i Belianských Tater. Zámeček si kníže Hohenlohe nechal postavit v letech 1883 – 1885 jako sídlo pro sebe a svou přítelkyni, ale zároveň tu byli ubytovaní zaměstnanci správy jeho panství se svými rodinami. Jak jsem již zmiňovala, ze zámečku kníže spravoval své tatranské a maďarské majetky. Zpočátku kníže Hohenlohe bránil veřejnosti ve vstupu na své území, později ale část Tater otevřel turistům a nechal zde vytyčit tři turistické trasy, které se využívají dodnes (přes Polský hrebeň, Sedielko a Kopské sedlo). Dřevěná budova zámečku je postavená do tvaru písmene „Z“, jeho původní podoba se zachovala do dnešních dnů.

Když kníže Hohenlohe v roce 1926 jako bezdětný zemřel, majetek zdědil jeho synovec, který žil v Maďarsku. Ten o zámeček a oboru nejevil zájem, obrovskou oboru dokonce začal likvidovat. Časem se velmi zadlužil a kvůli dluhům byl nucen v roce 1935 prodat celé javorinské panství tehdejšímu československému státu. Toto území se stalo základem Tatranského národního parku.

V letech 1975 – 1977 byl zámeček zrekonstruován a opravený byl i jeho historický inventář. Až do sametové revoluce v roce 1989 budova sloužila k rekreaci a reprezentačním účelům nejvyšším slovenským představitelům komunistického režimu. Po revoluci až do roku 1993 zámeček nebyl využívaný. Později ho převzala Národní rada Slovenské republiky. Od roku 2004 je ve správě Kanceláře prezidenta (nyní prezidentky) Slovenské republiky, která tu pro veřejnost vždy ve čtvrtek organizuje prohlídky pro veřejnost, a to celoročně. Na zámku se dochovala část původního vybavení – část loveckých trofejí, zbraně, obrazy, fotografie, dalekohled z dílny mnichovského optika Jacoba Merze nebo gong na svolávání společenských událostí.

Až k zámečku se dá zajet autem, parkování je bezplatné. V roce 2009 byl zámeček vyhlášen národní kulturní památkou. V těsném sousedství budovy stojí hotel Montfort (dříve hotel Kolowrat a ještě v dobách minulého režimu hotel Poľana), který si nechala jako jediný hotel v obci postavit komunistická strana v 70. letech minulého století a přezdívalo se mu „palác RVHP“. Ty doby jsou už naštěstí pryč, i když nezaměnitelná půlkruhovitá silueta hotelu komunistickou minulost nezapře.

V okolí zámku je řada tatranských vrcholů, dolin a chráněných území. Vedou tudy turistické trasy, které procházejí dolinami a sedly (kvůli přísné ochraně přírody se nedá vystoupat na žádnou z hor) a nabízejí nevšední krásu i zážitky.

Uznevim - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete