Ale nejdříve jsem na internetu zjistila, jak se tam dostanu. Brzy ráno mi jel vlak s několika přestupy, ale to mi nedělá problémy. Jezdím vlakem od dětství. Po několika hodinách jsem v České Skalici a jdu po silnici do Ratibořic. První mojí zastávkou byl Starý vojenský hřbitov, u kterého jsem si na ceduli přečetla, že je tam pohřbeno 480 vojáků z prusko-rakouské války z roku 1866. Jdu dál dolů z kopečka na křižovatku, v parčíku je vysoká socha B. Němcové.

Ale jsem spokojená. Splnila jsem si své přání. Po prohlídce zámku se trošku občerstvím a vydávám se po NS Babiččino údolí zpět do Č.Skalice. Ve městě jdu po modré značce kolem kostela k Muzeu B. Němcové a asi po 200 m je Barunčina škola. A značka mne přes náměstí přivedla až na nádraží.
Tam mi chvíli čekání zpříjemnil nějaký místní občan, který nechápal, že jsem na výletě sama. Slušně jsem mu odpověděla, že muž pracuje a já jsem jela na výlet. To se mu nelíbilo. Ptal se, kde na to beru peníze a že ženská patří k plotně, ne jezdit po výletech. Seděla jsem na lavičce a začalo mne to bavit... tak jsem se na oplátku zeptala, kolik udělá denně piv. On, že tak 5 - 6 kousků. A byla jsem na koni. Mrskla jsem mu do tváře, že kdyby nepopíjel, byly by peníze a mohla by jeho žena jet taky na výlet a měla jsem od chlapa klid. Lidé kolem se usmívali. Za chvíli nám přijel vláček a já se spokojená s výletem do krásného místa vrátila domů. Jestli budete mít možnost, zajeďte si do Babiččina údolí zavzpomínat. Je tam krásně. Určitě by tam byla i hezká dovolená.
Fanypol - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz