Na skok do Prahy podruhé

Už jsem psala víckrát, že do Prahy jezdíme rádi. Když tam člověk jede opravdu jen na víkend, moc toho nestihne a vždycky za sebou zanechá seznam míst, kam by se chtěl příště podívat. Loni v únoru jsme přes Prahu jeli na víkend za kamarádkou do Kladrub. V Praze jsme měli spoj do Kladrub. A tak jsme si víkend prodloužili o jeden den. Jeli jsme už v pátek brzy ráno, abychom mohli strávit celý den ve městě a druhý den jsme pokračovali dál.

V únoru ve všední den není v Praze tolik turistů jako o letních prázdninách, a tak se nám po Praze krásně toulalo. Na doporučení našich kamarádů jsme si jako první cíl našeho výletu vybrali MUZEUM POLICIE ČR. Muzeum je umístěno v areálu pražského Karlova, který byl založen roku 1350 českým králem Karlem IV. pro augustiánský klášterní řád. Muzeum je majetkem ministerstva vnitra a Muzeum Policie ČR zde bylo založeno v r. 1990. Historická budova je krásná a obrovská, expozice jsou rozsáhlé. Dokumentují a prezentují historii, vývoj a činnost bezpečnostních sborů na území Československa od doby jeho vzniku až po současnost.

Asi se mi nepodaří vyjmenovat všechny expozice, které jsou k dispozici. Jsem si jistá, že si tam každý ale najde tu svou, která ho bude zajímat nejvíc. Dozvíte se o historii četnictva, můžete se podívat, jak pracovala a pracuje dopravní policie, seznámíte se s ochranou obyvatelstva, zajímavá je také expozice Národní protidrogové centrály. Hodně času jsme strávili v expozici kriminalistiky, která mapuje nejen vývoj, ale ukazuje i nejzajímavější případy naší kriminalistiky. Spoustu z nich jich znáte z našich starých českých detektivních filmů a seriálů. A máte možnost porovnat si to, co jste viděli na televizní obrazovce, se skutečným případem. Jelikož jsem televizní maniak a některé příběhy znám nazpaměť, tak mě jejich porovnání s realitou velmi bavilo.

Nevěřili jsme, že strávíme v muzeu tolik času. Po třech hodinách jsme měli pocit, že jsme do sebe nasoukali tolik informací, že víc už hlava nepobere. Unavení a hladoví jsme se vydali na oběd. Po obědě jsme se ubytovali, krátce si odpočinuli, abychom začali druhou část našeho denního programu. Z centra Prahy jsme prošli přes Karlův most na Kampu, kde se nachází MUZEUM KARLA ZEMANA. Muzeum není velké, ale pro milovníky a obdivovatele tvorby Karla Zemana je určitě zajímavé. Muzeum představuje celoživotní dílo K. Zemana a jeho filmové triky, kterými proslavil naši kinematografii. Větší část muzea je věnována jeho filmům Cesta do pravěku, Baron Prášil a Vynález zkázy. V muzeu jsme si prohlédli rekvizity, kostýmy, obrázky z filmů, přečetli si o nich zajímavé informace, mohli jsme si spoustu informací také poslechnout pomocí audiozařízení. Shlédli jsme velké množství ukázek z filmů. A hlavně jsme si mohli také hrát. Vyzkoušeli jsme si ovládání létajícího stroje, ovládali jsme pohyb pravěké vážky, koukali jsme do periskopu, procházeli jsme se přímo mezi kulisami, jako bychom byli součástí filmu. Zkrátka báječně jsme si tuto návštěvu užili.

Naším posledním cílem dne byla WERICHOVA VILA. Z muzea Karla Zemana je to do ní jen kousek. Werichova vila má několik částí. Sklepení je věnováno legendě o Golemovi. Samozřejmě, že tam stojí obří Golem z filmu Pekařův císař. Sklepení působí velmi tajemně. Kromě legendy o Golemovi jsme se zde dozvěděli také o historii Kampy. Další částí je Holanerium. Je to malá expozice věnována básníku Vladimíru Holanovi. Největší expozice je věnována Janu Werichovi. V místnostech se nacházejí Werichovy osobní věci. Část expozice je zaměřena na jeho práci s Jiřím Voskovcem a Osvobozené divadlo, v další části jsem si opět přišla na své. Koukala jsem na ukázky z pohádky Byl jednou jeden král a z filmu Pekařův císař. Tato část expozice byla věnována Werichovým poválečným filmům a tvorbě pro děti. Ve vile je také obchůdek se suvenýry a Werichova klubová zóna, kde si lidé mohou posedět u dobré kávy.

Když jsme opouštěli vilu, venku už byla tma, ale ještě jsme stihli zajít na Malou Stranu ke kostelu sv. Mikuláše. Samotný kostel byl sice zavřený, ale byla otevřena Svatomikulášská městská zvonice. Zvonice byla budována spolu s kostelem, ale její větší část byla postavena až po dokončení chrámu. Sloužila jako zvonice, požární hláska i sídlo ponocného. Když vyjdete po schodech nahoru, užijete si nádhernou vyhlídku na město. Zvonice má výšku 74 m, vyhlídkový ochoz je v 65 metrech, celkem si užijete 215 schodů. Nad ochozem je malé muzeum věnováno naší černé komunistické historii. Zrovna ve vrcholu této zvonice byla od 60. let pozorovatelna Státní bezpečnosti, odkud byly pozorovány ambasády západních zemí, které měly sídla v blízkých okolních budovách. Krycí jméno této pozorovatelny byla Kajka. Pan průvodce ve věži byl velmi hovorný. Když viděl zájem lidí, popisoval jednotlivá zákoutí věže, informoval nás, co k čemu sloužilo, jak lidé v pozorovatelně žili. Byl to velmi zajímavý výklad a zároveň poslední bodík našeho celodenního programu.

Druhý den ráno jsme Prahu opustili, abychom se do ní zase v neděli odpoledne na skok vrátili. Než jsme nasedli do vlaku domů, stihli jsme se ještě projít po Václavském náměstí, podívat se do kostela Panny Marie Sněžné a najít zvláštní se měnící a pohybující se sochu hlavy Franze Kafky. Naše krátká návštěva Prahy byla opět úžasná. Tolik jsme viděli, tolik jsme se dozvěděli. Těšíme se zase na příště, až se do Prahy vrátíme a doufám, že to tentokrát nebude jen na skok.

Palka - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete