Na skok do Skoků

Jsou situace, ve kterých asi každý z nás použije nějaké to úsloví, méně či více jadrné slovíčko, jako výraz úleku, údivu, prudkého pohnutí mysli, rozčilení. Je zajímavé, jak často jde o rčení „Ježíši Kriste“ nebo „Pane Bože“, z úst ateistů. I když - křesťané by je používat neměli, neboť by tak brali jméno boží nadarmo.

Ať je náš vztah k víře jakýkoli, nejspíš se shodneme na tom, že existuje a až příliš často se používá celá škála mnohem horších slov, než jsou ta, která jsme nejspíš převzali od svých prababiček: „No, pozdrav pánbu; Šmarjájosef; Ach, Bože!“ A také, už pomalu zanikající, zlidovělý povzdech „Panenko skákavá“.

Je odvozen od zázračného obrazu Panny Marie Pomocné z poutního kostela ze Skoků, takže původně nebyla Panenka skákavá, ale skokovská. Existuje ale i druhá verze, v níž se praví, že obraz byl umístěn v pohyblivém rámu a při přesunech se občas zasekával - poskakoval.

Pokud se, stejně jako já, zajímáte o zaniklé obce a mizející místa domova, určitě se do Skoků zajeďte podívat. Skoky leží asi 25 km jihovýchodně od Karlových Varů v zapomenuté končině mezi Toužimí a Žluticemi. Přístupová cesta je od severu, přes osadu Polom. Místo má specifickou atmosféru a zvláštní položení v krajině. Kostel je usazen na ostrohu nad vodní nádrží, ale zároveň v zalesněném údolíčku, takže do poslední chvíle není vidět.

Ves zde existovala možná již ve středověku, v době vrcholného baroka byla vystavěna kaple a v ní umístěn obraz Panny Marie Pomocné, kopie známého a zázračného obrazu z německého Pasova. I kopie začala fungovat, a místo svými zázračnými uzdraveními lákalo ročně tisíce poutníků.

Kaple byla nahrazena větším kostelem Navštívení Panny Marie (vybudován v letech 1736-8) a Skoky se staly jedním z nejslavnějších mariánských poutních míst v českých zemích.

Po poválečném odsunu obyvatel začalo období chátrání, devastace, komunistické kolektivizace. Výstavba přehrady na pitnou vodu na řece Střele přeťala jedinou přístupovou silnici i přívod elektrického proudu, většinu domů i s farou armáda srovnala se zemí. Dnes zde nalezneme zdevastovaný barokní chrám, ruiny ubytovacího hostince a hřbitova.

Hodilo by se napsat, že jde o místo lidmi i Bohem zapomenuté, ironií je, že na něj nezapomněli porevoluční lupiči a vandalové. Jejich četné a opakované rabování skutečně neznalo mezí. Mediálně nejznámější je případ z roku 2006, kdy zloději měděné střešní krytiny uřízli báně věží a jeden se při pádu těžce zranil. Z trosek roztříštěné dřevěné konstrukce původní věže je sbitá svérázná kaplička před vchodem do kostela.

V současnosti probíhají různé občanské aktivity směřující k záchraně a oživení kostela a Skoků. Toto těžce zkoušené místo si naši pozornost jistě zaslouží.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete