Na výlet i za poznáním na Sedlčansko

Letošní červenec jsme zatím věnovali povětšinou cestováním po Čechách, jeden z víkendů jsme věnovali i oblasti Sedlčan. Lokality, do které to máme již dost z ruky na jednodenní výlet a na druhou stranu dost blízko na týdenní pobyt. 

Jako první jsme si udělali zastávku ve Vrchotových Janovicích. Jedná se o městys nedaleko Benešova, ve kterém žije kolem 1000 obyvatel. Nejznámější památkou bude zdejší zámek. Původně vodní tvrz byla koncem 16. století přestavěna na renesanční zámek. Ten prošel několika úpravami, které v 19. století završily úpravy ve stylu romantické gotiky. V průběhu i po skončení 2. světové války byl využíván armádou jako vojenské velitelství, výchovný tábor nebo sídlo Sovětské armády.

Dnes se ve dvoupatrové budově s trojúhelníkovým dvorem a s arkádovou chodbou nachází výstavní prostory Národního muzea. Uvidíte expozice dokumentující vývoj české společnosti v průběhu 19. století nebo v původním gotickém sklepení expozici českého zvonařství, zde návštěvníci uvidí sbírku obsahující cca 150 zvonů. K zámku přiléhá menší park.

Následně jsme se přesunuli do Votic. Jedná se o menší město se zhruba 4 500 obyvatel. Zde nás zaujalo krásně rekonstruované náměstí, prohlédli jsme si kostel sv. Václava, jehož věž je známá jako rozhledna Václavka. Z vyhlídky ve výšce 35 metrů nad zemí se můžete kochat pohledem na město a blízké okolí. Předtím ale je třeba vystoupat po 135 schodech. Vyhlídka se nachází až v samotné lucerně a výstupu na ni se nemusí bát ani děti. Cestu si můžete zpříjemnit prohlídkou stálé expozice malíře a grafika Vladislava Kasky nebo funkčního hodinového stroje s bicími zvonky nebo zvony sv. Václava a Vojtěcha.

Jen malý kousek od Votic (3 km) se pak nachází vesnička Kouty se zříceninou tvrze. Moc pěkné a romantické místo, které jsme objevili asi jen díky geocachingu. Tvrz pochází z poloviny 14. století a poprvé je písemně zmiňována v roce 1368. První a zároveň poslední známý majitel objektu byl Jarohněv Vejhák z Křečovic. Vlastnil ji od konce 14. století a jeho potomci ji obývali až do konce 16. století. V roce 1606 byla tvrz Kouty připojena k městečku Smilkov a v polovině 17. století již byla opuštěna. V roce 1813 se uvádí jako zřícenina.

Svou jednodenní pouť jsme nakonec zakončili v městečku Sedlec - Prčice. Historická centra obou částí dvojměstí Sedlec-Prčice jsou chráněna jako součást stejnojmenné městské památkové zóny. Zde jsme si prošli Vítkovo náměstí, nemohli jsme vynechat kamenný škrpál jako symbol slavného pochodu Praha–Prčice, který je nově umístěn před budovou radnice.

Dominantou náměstí je pak kostel sv. Vavřince. Kostel vznikl v několika středověkých fázích a byl renesančně upraven a barokně přestavěn podle projektu F. I. Preé. Ve stěně kostela je zazděno několik náhrobníků, patřících členům místních šlechtických rodů.

V areálu zdejšího pivovaru pak za návštěvu stojí i Muzeum rodu Vítkovců, to nabízí stálou expozici věnovanou rodu Vítkovců. K vidění je mnoho zajímavých informací z českých dějin, modely hradiště Vítka z Prčice s osadou řemeslníků a exponáty ze života obyvatelstva 18.–20. století.

Kahomar - čtenářka
ChytráŽena.cz