Nad Berounkou pod Tetínem

Některé výlety plánujeme dlouho dopředu, někdy je rozhodnutí "kam jet" dílem okamžiku. Před námi byl volný den, počasí vypadalo nadějně, a když jsme náhodou zaslechli ve vlastivědném pořadu zmínku o Tetíně, řekli jsme si: "Jé, tam jsme už hodně dlouho nebyli," a bylo rozhodnuto.

Tetín leží na skalnatém ostrohu nad Berounkou asi 2 km jihovýchodně od Berouna. Patří k nejstarším obcím u nás a díky pověstem o Krokovi a jeho třech dcerách a vraždě sv. Ludmily i k těm nejznámějším. Příběhy z oněch dob, kdy křesťanství zapouštělo kořeny, jsou rozmanité, a i když na mnohé nepodložené informace plné nepřesností a smyšlenek musíme nahlížet s určitou rezervou, nikterak to významu Tetína neubírá. Lokalita byla osídlena Kelty i Slovany, bývalo tu hradiště i knížecí a přemyslovský hrad, až do 18. století zde stávalo pět kostelů; dochovaly se tři. Václav Hájek z Libočan zde s notnou dávkou fantazie sepisoval svou kroniku, Tetín inspiroval řadu umělců a malířů, zdejší zámek býval místem setkávání předních představitelů kulturního, duchovního i politického života.

nad Berounkou Parkujeme v centru obce u požární nádrže, na dohled je kostel sv. Ludmily a sv. Kateřiny a rozcestník. Po prohlídce se vydáváme Hradní ulicí na ostroh se zbytky hradu, odkud je krásný výhled na řeku.

Přemýšlím o všech těch pověstech a legendách, jejichž autoři poněkud černobíle líčí Ludmilu jako světici a Drahomíru jako panovačnou ukrutnici, ba přímo obludu a masovou vražedkyni, které ani nebylo dopřáno spočinout v hrobě - podle jedné verze ji unesli draci, podle jiné se propadla do pekla i s vozem poté, co se zlobila na vozku, který místo aby se věnoval svým povinnostem, odběhl si do kostela na právě probíhající křesťanskou mši.

Téměř nikde se neuvádí, že světice Ludmila trpěla endokraniózou, nemocí způsobující psychickou labilitu, záchvaty vzteku a změny nálad. Vycházet s ní nemuselo tedy být vůbec jednoduché.

Nechci obhajovat vraždu jako vhodné řešení rodinných konfliktů, ale i přes časový odstup mnoha století si celkem snadno představíme vztah tchyně a snachy se zcela odlišnými názory na politiku, náboženství i na výchovu malého Václava. S mírnou nadsázkou si dovolím napsat, že s likvidací do všeho krafající náladové tchyně nemusíme souhlasit, ale dokážeme ji pochopit :-)

Přestože jsme Tetín navštívili v minulosti již několikrát, jedna zajímavost nám zůstala skryta - v rokli pod obcí se na potoce nachází zhruba 15 metrů vysoký vodopád. Výrazný skalní stupeň vznikl těžbou vápence, ale je pravděpodobné, že i předtím se zde nacházel přirozený vodopád. Odbočujeme tedy z cestičky vedoucí od zbytků hradu do obce na kamenitou neznačenou pěšinu vlevo dolů do rokle. Po nočním dešti bych očekávala více vody v potoce, jeho jediným důsledkem je však pouze bláto znesnadňující sestup. Výška vodopádu je opravdu nečekaná, vlevo je upevněn řetěz pro možnost sestoupit pod vodopád a pokochat se lepším pohledem. Skála však klouže ještě více než pěšina, a tak od této varianty upouštíme a drápeme se zalesněným svahem zpátky do obce. Čeká nás poslední ze tří kostelů - kostel sv. Jana Nepomuckého (původně farní kostel sv. Michala) od něhož je rovněž pěkný výhled na Berounku.

Na hřbitově u tohoto kostela je hrobka rodu Vojáčků, který zde hospodařil po několik generací; jedním z jeho členů byl např. obrozenecký spisovatel Václav Vojáček. Půvabná Anna Vojáčková se stala inspirací básníka Chmelenského, autora dnes již zlidovělého popěvku Nad Berounkou pod Tetínem:

Nad Berounkou pod Tetínem

růže již se červená

vedle stráně tam s vojínem

dlí panenka blažená...

Annu osud zavedl až do dalekého Haliče, takže její hrob zde - s keříkem červených růží - je pouze symbolický. Melodii písně ale můžeme slyšet každou hodinu, vyhrávají ji hodiny, umístěné v průčelí tetínského zámku na návsi.

Opouštíme Tetín a sestupujeme k Berounce, čeká nás cesta nádhernou, romantickou přírodou Českého krasu. Brzy se nám na opačném břehu řeky objevuje masiv vápencových skal, jimiž si voda prorazila cestu. Nejznámější je lom Alkazar, vyhledávaný horolezci i filmaři. Výrazné věži se říká Homole nebo také Malý Matterhorn.

Zhruba po dvou kilometrech přicházíme do obce Srbsko. Blíží se bouřka a tak spojujeme příjemné s užitečným a přeháňku přečkáváme obědem na zastřešené terase jedné z místních restaurací.

Nyní nás čeká dvoukilometrové stoupání po žluté turistické značce k rozcestí Koda-pramen.

Koda je národní přírodní rezervací a patří mezi nejstarší chráněná území Českého krasu. Kromě bohaté a mnohdy vzácné fauny a flóry je zde několik jeskyní s archeologickými nálezy. K jedné z těch přístupných - Kodské - si uděláme odbočku po modré značce mířící k osadě Korno. Jeskyni tvoří 17 metrů dlouhá horizontální chodba bez krápníkové výzdoby. Vypadá sice jako uměle vylámaná, vznikla však působením mrazu. Před vchodem je malá plošinka a celek na první pohled působí jako vhodné místo k bydlení. Však zdejší četné nálezy dokazují, že byla využívána jako útulek od paleolitu po středověk.

Vracíme se na rozcestí Koda a modrá značka nás příjemnou lesní cestou po 3 km přivádí do Tetína.

Dnešní vycházka se všemi odbočkami měřila 11 km, viděli jsme kus hezké přírody a oprášili znalost historie.

Možná vás zaujaly obří šachové figurky na přiložených fotografiích. Jedna je na návsi v Tetíně, druhá u mostu v Srbsku. Jsou součástí projektu Karlštejnské šachy propagující turistiku ve zdejší oblasti.

IKE - čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete