Naučná stezka Drbákov - Albertovy skály

Doba, kdy sluníčko nabývá na síle a z pupenů na stromech se pomalu začínají klubat první lístky, je přesně tím správným obdobím k výletu do takových lokalit,  jako jsou Albertovy skály na Sedlčansku (okres Příbram). Budeme se pohybovat na kamenitých pěšinkách v prudkém srázu nad řekou Vltavou, proto je vhodné počkat, až na nich neleží žádný led a sníh. Neolistěné větve pak dávají možnost kochat se krásnými rozhledy.

Cesta není dlouhá, 7,35 km, ale vzhledem k členitosti terénu a četným výškovým rozdílům je třeba počítat se 3-5 hodinami.

Zaparkovat se dá na plácku zvaném U křížku severně od obce Nalžovické Podhájí nedaleko Nalžovic.

Značka naučné stezky nás povede Národní přírodní rezervací Drbákov - Albertovy skály (skály byly původně nazývány "Bílé" - nabízí se souvislost s písní Až ztichnou Bílé skály, nad velkou peřejí...). Území je chráněno od roku 1933. Stezka je určena výhradně pro pěší, že se budeme chovat šetrně k přírodnímu prostředí, je samozřejmostí.

Základy dnešní naučné stezky položil koncem 50. let minulého století Karel Bartůněk (1897-1972). Původem zedník, později dělník v kamenolomu a hajný, byl velkým milovníkem přírody a znalec zdejších rostlin, brouků, ptáků a zvěře. Takřka již šedesátiletý se pustil do tvrdé práce s krumpáčem, aby zpřístupnil tento krásný kus krajiny. Jedna z vyhlídek nese jeho jméno.

Za současný stav stezky vděčíme panu Františku Veselému (1930-2000) známějšímu pod přezdívkou Robin. Profesí dělník a skladník, především pak turista, ochránce přírody a propagátor zdejšího kraje.

Stezka byla osazena novými informačními tabulemi a obnovená v květnu 2010.

Na trase je celkem 11 zastavení upozorňujících na množství vzácných rostlin i živočichů, geologickou pestrost oblasti a další zajímavosti.

Například vrchol Drbákov, pod kterým se právě nacházíme, je svými 490 m n.m. nejvyšším kopcem nad Vltavou mezi Orlíkem a Prahou. Podle pověsti měl v dávných dobách sloužit jako pozorovatelna, ze které se střežil úsek vltavské plavby. Tehdy se vrchu říkalo Dbákov, od slova dbáti - střežiti.

Od rozcestí Drbákov se naše cesta stáčí dolů a posléze traverzuje svah nad řekou. Procházíme suťovým smíšeným lesem, ve kterém se hojně vyskytuje silně ohrožený tis červený. Tis je dlouhověký, jeho dřevo přirůstá velmi pomalu, a proto je husté a pevné. Bylo vyhledáváno pro výrobu luků, kopí, šperků a vzácného nábytku, takže byl místy zcela vykácen.

Tis, patrně též pro svou jedovatost, byl odpradávna v různých kulturách považován za kouzelný strom, symbol smutku, ale i regenerace, věčného života i smrti.

Z pěšiny se nám otvírají výhledy na meandrující Vltavu. Před vybudováním přehrad byla s řekou po tisíc let spjata voroplavba. Vodní nádrž Slapy byla vybudována v letech 1949-55. Její hloubka v těchto místech je 20-30 m. Většinu vsí zatopila přehrada, nad hladinou zůstal pouze nejvýše položený statek. V jeho sousedství vyrostlo v 80. letech rozsáhlé rekreační středisko, které vidíme na protějším břehu.

Svahy jsou rozčleněny skalními žebry a úžlabinami vyplněnými kamennou sutí. Jednou z nich se klikatí vzhůru i naše pěšinka, jištěná řetězy. Zde doporučuji zvýšenou opatrnost.

Z dalších informačních tabulí se dovídáme, že oblast je hnízdištěm krahujce, výra a dalších dravců. Žije zde užovka hladká či ještěrka zelená. Potěšilo mě, že kromě jaterníků, petrklíčů, tařice a jiné další jarní květeny jsem objevila i několik konikleců.

Při pohledu do zalesněných kopců na protějším břehu si připomínáme další krásný výlet, který jsme nedávno v těchto místech podnikli - najdete ho v článku Zlaté Psí hory.

Poté, co naučná stezka opustí skalnatý terén, stáčí se lesem vzhůru a obloukem se vrací do výchozího bodu, plácek s parkovištěm U křížku.

Na kraji lesa se nám ještě otvírá výhled na Sedlčansko. Tato pestrá zvlněná krajina s bohatou historií má co nabídnout.

V obci Nalžovice (v níž se odbočuje do Nalžovického Podhájí) se nachází hezky zrekonstruovaný zámeček. Za války sloužil jako vysoký vojenský soud zbraní SS, dnes ústav sociální péče.

Na dohled je i obec Křepenice. V roce 1580 prodal Vilém z Rožmberka Sedlčansko i s Křepenicemi rožmberskému regentovi Jakubu Krčínovi z Jelčan, proslulému budovateli jihočeského rybníkářství. Ten tu byl stejně podnikavý jako v jižních Čechách - stavěl pivovary, mlýny, rybníky, věnoval se alchymii a nechal zhotovit krásně ilustrovaný Krčínův kancionál, dodnes uložený v Sedlčanech. Krčínovu tvrz v Křepenicích rovněž naleznete na přiložených fotografiích.

Doporučená mapa: Shocart č. 20 - Sedlčansko, Slapy