Něco pro milovníky vláčků

Na vlakovém nádraží v Jindřichově Hradci jsme si koupili jízdenky na motorový úzkokolejný vlak. Během prázdnin tu jezdí i parní vlak, dnes ale nejede. Jindřichohradecká úzkokolejka zde jezdí od roku 1897, rozchod kolejí je pouhých 76 cm.

Aby nám čekání na odjezd vlaku rychleji uteklo, tak jsme navštívili depo. Zde jsme se dozvěděli něco málo o historii a současnosti úzkokolejky. Velmi zajímavé bylo povídání o rekonstrukci parní lokomotivy, která zde probíhá. Příprava parní lokomotivy na výjezd je také dost náročná. Zhruba tři hodiny trvá, než se lokomotiva zahřeje na správný tlak. Doplnění uhlí, téměř 1,5 tuny, také není žádná sranda. Musí se nanosit v koších. Ještě doplnit vodu, vyhrabat popel a vyčistit topeniště. Když tedy cestující chtějí odjet parním vlakem v deset hodin, tak už po šesté hodině ranní musí topič a strojvedoucí začít pracovat. V letní sezoně, kdy jezdí vlak na páru pravidelně dvakrát denně, udržují lokomotivu na potřebném tlaku celou noc. V depu mají tři parní lokomotivy, v létě jsou plně vytíženy.

Už se blíží čas našeho odjezdu. Připravíme si tedy jízdenky a jdeme na nástupiště. Zde už čeká plno lidí. Během letního období je tato atrakce hojně využívána turisty. Úzkokolejka je považována za významnou technickou památku České republiky. Nastupujeme a vyjíždíme po trati z Jindřichova Hradce do Kamenice nad Lipou. Jízda trvá čtyřicet minut, zastávky jsou většinou na znamení. Některé jsou schované v lese a působí romanticky. Malá nádražíčka ve vás vyvolají pohádkovou atmosféru, zdejší krajina je opravdu malebná. Z okénka pozoruji ubíhající cestičky, které mizí v lese, míjíme mosty a přejezdy. Lidé vystupují a nastupují.

Padesátikilometrovou rychlostí si to frčíme k našemu cíli. Vlak houká a lidé na nádraží přibíhají k vlaku. Někdo se jen podívá a prohlíží tento zvláštní vlak, někdo nastupuje a sveze se. V Kamenici nad Lipou vystupujeme a uvolňujeme místo dalším cestujícím. Naše cesta zde končí.

Jako dítě jsem na této trati jela několikrát. Nyní po mnoha letech jsem se sem opět vrátila. Na chvíli jsem se stala tou malou holkou, která měla obličej téměř přilepený na okýnku a koukala ven. Poté, co se vlak rozjel, jsem ještě v té dětské euforii zamávala vláčku. Zahoukal mi na rozloučenou a odjížděl. S ním také odcestovaly mé vzpomínky. Vracím se tedy do reality a už přemýšlím, kam se vypravím na další letní výlet.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10