Nordic Walking v obci Hukvaldy

Znáte ten krásný pocit, když se Vám podaří pro sebe něco udělat? Přesně ten nádherný pocit mám, když se vracím z našich NW víkendů. Vracívám se sice unavená, ale příjemně. Nožičky bolí, ale já vím, že to stálo za to. Také letos v květnu jsem se mohla takového pěkně zorganizovaného víkendu zúčastnit. Naše paní instruktorka vybere pokaždé jiné místo a tentokrát jsme se pohybovali v nádherném prostředí Hukvald.

Ještě vysvětlení zkratky NW pro ty, kdo ji neznají. Je to Nordic Walking. Na Wikipedii se dozvíte, že se jedná o dynamickou chůzi se speciálními sportovními holemi. Kolébkou této chůze je Finsko, kde se rychle vyvinula v lidový sport, který se rozšířil po celé Skandinávii napříč všemi věkovými kategoriemi. Stejně tak rychle se stal oblíbeným i v ostatních zemích Evropy. A stal se také mým oblíbeným sportem. Snažíme se s kamarádkou chodit pravidelně naše oblíbené kratší i delší trasy v blízkosti naší obce, ale jednou za čas vyrazíme spolu s celou skupinou třeba na nedělní výšlap a nebo jednou za rok právě na celý víkend.

V pátek odpoledne jsme dorazili do obce Hukvaldy, kde jsme měli sjednané ubytování. Tentokrát na nás čekal dárek navíc, možnost užít si také wellness, což bylo po jednotlivých výšlapech báječným zpestřením a odpočinkem. Když jsme vyráželi od penzionu na první procházku, počasí se rozhodlo, že vyzkouší naše nadšení a odolnost. Museli jsme vytáhnout pláštěnky, ale procházka oborou rozhodně stála za to. Nakonec přeháňka netrvala dlouho a pročistila krásně večerní vzduch. V páteční podvečer byla obora klidná, bez turistů, za to plná muflonů a daňků, kteří před naší procházející skupinou prchali hluboko do lesů. My jsme vystoupali po turistických trasách až nahoru k místnímu hradu. Již byl uzavřen, ale pohled dolů i na okolní kopce stál za to. Když jsme se dost nadívali, vraceli jsme se na večeři. Náš sportovní víkend byl zahájen.

V sobotu ráno se skupinka dobrovolníků vydala na ranní rozcvičku v podobě kratší trasy opět přes oboru. Cítili jsme ranní chlad, ale obloha slibovala krásné počasí. Po snídani jsme měli volno. Někdo využil možnosti koupání v bazénu, někdo ještě odpočíval na pokojích, jiní si dopřáli kávu v místní restauraci. Já jsem se vydala do infocentra nakoupit nějaké pohledy a při té příležitosti jsem navštívila aktuální expozici věnovanou hradům a zámkům v ČR, hradu Hukvaldy a středověku. Byla jsem moc ráda, že jsem nelenila infocentrum navštívit, protože se mi výstava moc líbila. Bohužel jsem nemohla udělat žádnou fotografii, neboť jsem nechala mobil nabíjet v pokoji, abych jej měla připravený na hlavní výšlap.

Na ten jsme se v početné skupině vydali všichni před polednem. Prošli jsme opět oborou, kolem známé sochy lišky Bystroušky a vydali se do krásné krajiny, která pro mě byla úplně nová. Dostali jsme se k horní části křížové cesty Kozlovice a přešli ke Zvoničce, odkud jsme měli na Kozlovice krásný výhled. Poté jsme pokračovali lesem až na malebné poutní místo, které je nazýváno Myslíkovské Lurdy. Kaplička je vytesána ve skále nad potůčkem, nad ní se tyčí dřevěná zvonička. Uvnitř kapličky stojí Panna Marie Lurdská, před ní klečí svatá Bernadetta. Myslíkovské Lurdy vznikly v roce 1946 zásluhou Jana Bělunka a faráře Stanislava Dubiny. Jan Bělunek tímto způsobem vyjádřil vděčnost za přežití leteckého náletu na Ostravu za 2. světové války. Každý rok v květnu se na místě konají bohoslužby. Místo je to krásné, vede k němu nenápadná lesní pěšinka.

Od tam jsme si šli sednout na sluníčko a udělali si přestávku na svačinu. Měli jsme před sebou opět krásný výhled na okolní kopce, ale také na nedaleko vzdálené Beskydy. V mracích jsme dokonce identifikovali Lysou horu. Pak jsme pokračovali v procházce lesem. Sluníčko hřálo, vítr nám foukal do zad. Některé lesní pěšiny byly pěkně křivolaké a úzké. Občas jsme dostali zabrat, když jsme museli šlapat do prudšího kopce, ale vše v dobré náladě a s nadšením. Dalším vyhlídkovým místem byl Kubánkov. Je to nejvyšší vrchol Palkovických hůrek v Podbeskydské pahorkatině. Odtud už jsme se vraceli do Hukvald. Cestou jsme ještě zašli na poslední vyhlídku, Janáčkovu lavičku. Janáčkova lavička se nachází na jedné straně Babí hory. Leoš Janáček si koupil celou stráň Babí hory naproti svému domku. Tam si udělal lavičku a chodil tam odpočívat. My jsme odtamtud měli výhled na celý hrad Hukvaldy.

Vrátili jsme se do penzionu. Náš hlavní program dne se opravdu vydařil. Poté jsme si dopřáli kávičku, odpočinek ve vířivce nebo bazénu. Po večeři jsme měli každý svůj volný program. Večer jsem usínala s dobrým pocitem, že jsem výšlap zvládla a těšila se na další den.

Palka - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete