Nový sovinec v Borových Ladech

Letos jsme pro náš jarní pobyt zvolili Borová Lada, malou obec ležící asi 10 km jihozápadně od Vimperku.

V květnu otevřela Správa NP a CHKO Šumava na Borových Ladech sovinec, a tak naše první kroky vedly právě sem.

Jen pár metrů po povalovém chodníčku vedle mostu přes Teplou Vltavu a jsme v lesíku v místě bývalého lomu na kámen. Ten je dnes zakryt kovovými sítěmi podpíranými ocelovými sloupy, takže vznikla obří průchozí voliéra, rozdělená na šest sektorů. Dva jsou volně průchozí a zbylé čtyři jsou oddělené téměř neviditelnou přepážkou z nerezových lanek. 

U vchodu nás vítá asi metrová dřevěná vyřezávaná sova a pak už se rozhlížíme, kde se schovávají ty živé. Obsluha u vstupu nám zapůjčila kukátka, dřevěná lávka procházející voliérou je opatřena lavičkami a informačními tabulkami, máme klid i čas na nerušené pozorování. Sovinec určitě není místem pro ty, kdo jsou zvyklí proletět během krátkého času celou zoologickou zahradu.

Zdejší obyvatelé pocházejí z větší části ze záchranné stanice v Klášterci u Vimperka, kde i přečkávají zimu. Pár sov je zapůjčeno ze ZOO Ohrada. Nejsou tedy zvyklé na život ve volné přírodě a ty s handicapem by v ní už ani nepřežily. Tady v Borových Ladech mají dostatek prostoru, a protože se jedná o plaché živočichy, využívají ho hlavně k zamaskování před zvědavými zraky návštěvníků. Respektive v přírodě by tak činili proto, aby byli pro svou potencionální kořist neviditelnými. Je úžasné pozorovat třeba kalouse ušatého, který se usadil na vrcholku ulomeného stromu a protáhl své tělo tak, aby opticky prodloužil dřevěný pahýl a splynul s ním. Jen občas zahýbá svými péřovými "oušky" - nejde o ušní boltce, peříčka napomáhají k zachycení a směřování zvuku k uším. Sovy slyší až 50krát lépe než člověk!

Většina sov žije delší část roku samotářsky, dvojice tvoří jen v době páření a hnízdění. Právě kalous je výjimka, v zimním období se někdy celá skupina (až několika desítek) usadí například i v městském parku a budí tak náležitou pozornost.

Bez přestání nás ze střechy své vyvýšené budky pozoruje páreček puštíka bělavého, zatímco naproti sídlícího puštíka obecného musíme hledat mezi větvičkami smrku. Sovy pálené si oblíbily skalní jeskyňku, svou část voliéry sdílejí bez potíží s poštolkou obecnou. 

Dosti často se používá přívlastek "moudrá sova".  Jeden sokolník nám kdysi  vyprávěl, že z jeho pohledu tomu tak není, protože na rozdíl od poštolky či jestřába je vycvičení sovy nanejvýš problematické. Dost možná je to ale tak, že sova neshledává zrovna moudré nějaké producírování na veřejnosti, navíc se tyto aktivity provozují na hradech a zámcích ve dne, zatímco sova je noční lovec. Její výbava pro přežití je ovšem dokonalá - slyší i ultrazvuk, oči umožňují noční vidění, pařáty s drápy, efektivně tvarovaný zobák na porcování kořisti, křídla a letky pro neslyšný let, peří pro tepelnou ochranu i dokonalé maskování a v neposlední řadě krk, kterým dokáže otáčet až o 270°. Tuto vlastnost typickou pro sovy jim umožňuje jednak jiné uložení krčních a páteřních tepen a také to, že mají místo běžných 7 krčních obratlů 14 (ale poměrně krátkých).

V zadní části voliéry je umístěn pár výra velkého, největší naší sovy, s rozpětím křídel 160 až 180 cm. Za souseda je mu jednoznačně nejroztomilejší zdejší obyvatel, sýc rousný.

Máme štěstí, před sezonou je zde poměrně klid, sympatičtí zaměstnanci sovince se nám plně věnují a domlouváme si i večerní návštěvu s krmením. Dovídáme se mnoho zajímavých informací třeba o projektu opětovného vypouštění mláďat puštíka do volné přírody.

Před vchodem do sovince je dětské hřiště a dva kotce pro psy návštěvníků, neboť pejsek do voliéry nemůže.

Sovinec je otevřen v úterý od 12 do 21 hodin, od středy do neděle 9 - 17 hodin, v pondělí je zavřeno. Vstup zdarma.

Počítá se s provozem od května do září, na zimu se sovy přestěhují do záchranné stanice v Klášterci. Pokud se tedy přes léto vydáte do této části Šumavy, určitě se za těmito krásnými, vzácnými a chráněnými tvory zajděte podívat.

Dalším zajímavým místem, které byste v Borových Ladech neměli minout, je například Chalupská slať (1 km severozápadně) nebo kaple sv. Anny s křížovou cestou při silnici vedoucí do Horní Vltavice.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz