V posledních letech Monínec vstoupil do povědomí nejen pěších turistů - na úbočí 723 m vysoké Javorové skály se nachází 1.200 m dlouhá sjezdovka s večerním provozem a 4sedačkovou lanovkou. Poloha v České Sibiři + umělé dosněžování = dostatek sněhu. Z Prahy je to sem cca 70 km, takže uměle osvětlenou sjezdovku navštěvují Pražané i ve všední dny. Další možnosti sportovního vyžití jsou lanový park, tubing, lukostřelba, volejbal, tenis... Pro malé děti jsou tu pěkná hřiště. Zkrátka něco si zde najdete v každé roční době.
Já vám nabízím příjemnou vycházku vhodnou i pro děti, při které mj. nostalgicky zavzpomínáme na poštovnu na Sněžce, potkáme spoustu zvířat a možná i čerta :-)
Zaparkovat můžete u dolní stanice lanovky nebo u hotelu Monínec a pak vystoupat po zelené turistické značce. Od horní stanice lanovky se vydáme přes louku a remízek ke kempu Javorová skála. Nachází se zde Česká poštovna - dřevěný domeček, který stával 150 let na Sněžce, kde sloužil k posílání pohlednic z nejvyšší hory Čech a později jako kiosek. Po vystavení nového objektu na Sněžce se rozhodl KRNAP přebytečnou roubenku odstranit. Naštěstí se našla skupina nadšenců, kteří se rozhodli poštovnu zachránit. Domeček byl rozebrán a posléze opět postaven zde, na Javorové skále a opět plní funkci poštovny.
Od kempu směřujeme po asfaltové cestě do obce Cunkov. Vlevo míjíme osadu Ounuz, ale její prohlídku si necháme až na zpáteční cestu, kdy se tudy budeme po červené značce vracet.
Na loukách kolem nás jsou výběhy s koňmi, převážně huculy. Hucul je skromný, velmi odolný a vyniká vyrovnanou psychikou. Tyto vlastnosti spolu s menším vzrůstem ho předurčují k využití v agroturistice.
Nepřehlédneme kratičkou odbočku ke skále nazvané Čertovo břemeno. Pro vzrostlé stromy sice již nenabízí téměř žádný výhled, ale určitě na ni vystoupejte a zkuste najít otisky čertových kopyt. Ty tu podle pověsti zanechal rozzlobený čert, když se mu nepodařilo překazit stavbu kostela v Nadějkově. Skálu, kterou chtěl původně na církevní stavbu shodit, pak zanechal zde.
Od Čertova břemena je to už kousek na rozcestí mezi pastvinami. Na dohled stojí farma proslulá chovem plemenných býků a penzion s hospůdkou U bizona. Název není bezdůvodný, v ohradě se zde poklidně popásá stádečko těchto mohutných přežvýkavců. Na informační tabuli se dočteme, že se na amerických prériích na přelomu 16.-17. století dle odhadu páslo 60 milionů bizonů. Kolem roku 1860 přišel bílý muž s puškou a začalo bezhlavé vybíjení, takže během 20 let takřka vymizeli. Asi nemá význam jakkoli komentovat fakt, že jeden lovec mohl za sezonu zabít i 12.000 zvířat...
Od bizonů se vrátíme zpět po červené značce, která posléze odbočuje do již zmiňované osady Ounuz. Je nejvýše položenou vsí na Sedlčansku a při pohledu na převážně roubená stavení si připadáme jako ve skanzenu (viz přiložené fotografie).
Vpravo za poslední chalupou můžeme zahlédnout i stádo roztomilých oslíků. Cestou lesem pak oceníme krásu vzrostlých buků.
Červená značka nás dovede k horní části lanovky, odkud sestoupíme k parkovišti.
Více informací o sportovních aktivitách na Monínci, provozu lanovky, sněhové pokrývce či možnostech ubytování naleznete na webových stránkách.
Doporučená mapa: Shocart č. 20 - Sedlčansko, Slapy
Ike - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz