Po stopách kameníků - Louňovický skanzen

Pojem „skanzen“ chápeme jako muzeum v přírodě, národopisnou expozici pod širým nebem a asi nejčastěji si jako první představíme malebné lidové chaloupky. Někdy můžeme vidět historicky hodnotné průmyslové stavby - technický skanzen nebo skanzen archeologický. Louňovický skanzen (obec mezi Říčany a Kostelcem nad Černými lesy) nabízí téma zcela jiné - prezentuje výsledky kamenické práce zdejší oblasti.

Kamenický skanzen vznikl při příležitosti oslav 600 let obce Louňovice (v roce 2007). Že se místní žula používala již v raném středověku, dokazuje například název nedaleké obce Žernovka - ves lidí vyrábějících žernovy, tedy mlýnské kameny.

Právě jeden takový žernov dominuje skanzenu v parčíku na louňovické Horní návsi, kde vidíme z mlecího kamene vytvořený stůl, kolem kamenné lavice a další ukázky kamenického řemesla: okenní parapet, žlab, část žebra stropní klenby, sloup, silniční patník, mezník, náhrobník, koule, závaží, obrubníky...

Po stopách kameníků - Louňovický skanzen Informační tabule nás detailně seznamují s historií opracovávání kamene. Společná cesta člověka a kamene začala ve chvíli, kdy začal užívat jeskyně a skalní převisy jako svá obydlí a vyrobil si první kamenný nástroj. No a potom už jsou jenom samá pozitiva - pyramidy, velkolepé stavby, paláce, chrámy, sochy... Kultury a civilizace mnohdy zanikly, ale kámen přetrval.

Na našem území můžeme obdivovat z počátků využívání kamene jako stavebního materiálu románské rotundy (na Řípu, na Vyšehradě atd.) a samozřejmě úžasné církevní i světské stavby z dob gotiky a barokní sochy. Pochopitelně i později byl kámen významným stavebním materiálem, ale začaly se používat omítky, takže není vidět jeho přirozená krása.

Další rozvoj kamenictví přichází ve druhé polovině 19. století. Jednak díky historizujícím uměleckým slohům, v nichž kvalitní kámen hraje zásadní roli (např. Národní divadlo, Národní muzeum), a rovněž pro stavbu železnic, silnic, mostů.

Aby takové věci vznikly, je potřeba nejen zručnosti, ale i odpovídajícího nářadí. Jak ukazují nákresy i dobové fotografie, nástroje kameníků se po staletí výrazněji neměnily. Jsou zde rozděleny do dvou skupin - nářadí skaláků (používané v lomu) a kameníků (k opracování vytěženého kamene). Se zájmem si prohlížíme, jak vypadá pucka (rozrážecí palice), pospěch (oboustranná sekera) či nosatec, připomínající hasičskou sekeru. Mnohé názvy by se daly použít ve znalostním kvízu, kdopak dnes ví, co byly oškrty, rajblík nebo pemrlice?

Na kámen lze nahlížet i z pohledu geologického, můžeme se podrobněji seznámit s generacemi kameníků, kamenopodnikateli a se způsoby přepravy materiálu.

Masová těžba v oblasti skončila jejich zestátněním po roce 1948. Menší lomy zatopila spodní voda, ve větších těžil státní podnik v omezeném rozsahu až do roku 1990.

Po načerpání (vyčerpávajících) informací vyrážíme do terénu, neboť v okolí Louňovic lze nalézt mnoho kamenických výrobků - starých budov, plotů, podezdívek, pomníků, studánek. Za pozornost stojí kamenná lavice obepínající lípu na křižovatce ulic Na Horáku a K Lípě asi 200 metrů od kamenického skanzenu.

Jednou z možností je využití trasy naučné stezky „Po stopách kameníků“. Celá měří 25 km, ale lze ji rozdělit nebo využít jen některou její část v kombinaci s turistickými a místními cestami a naučnou stezkou Voděradské bučiny. Obcí rovněž prochází Stezka historií Louňovic, takže je mnoho příležitostí dočíst se o místních zajímavostech nejen z oblasti kamenictví. Třeba že zde pobývala herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová, manželka Karla Čapka. Stejně jako jí se i dalším Pražanům, kteří sem jezdili na letní byt, Louňovice zalíbily, a tak zde za první republiky dochází k vilové výstavbě později doplněné rodinnými domky a rekreačními chatami.

Příjemná procházka je po březích rybníků na Jevanském potoce, které vznikly v 16.-17.století především kvůli chovu ryb. V současné době slouží též k rekreaci a sportu.

Nezvyklá zastávka je nad Vyžlovským rybníkem, kde probíhá biogeochemický monitoring GEOMON, věnovaný výzkumu malého povodí Lesní potok. Od poloviny 80. let je sledován koloběh látek (vybraných chemických prvků) mezi ovzduším, stromovou vegetací, půdou, podložní horninou a povrchovou vodou a také hodnocen vliv tzv. kyselých dešťů.

V rozsáhlém komplexu převážně bukových lesů nacházíme kameny, skalky i stopy po těžbě. Zmíním alespoň lom Kaménku, odkud pochází základní kámen Národního divadla v Praze. Původně zamýšlený, z hory Řípu, nebylo možné opracovat do požadovaných rozměrů s víkem a prostorem na schránku. Na poslední chvíli tedy ke kameni z Řípu a Radhoště (a dalších kamenů přivezených z různých památných míst Čech a Moravy) přibyl ten z Kaménky.

Našlapali jsme pěkných pár kilometrů a rozhodně se při nich nenudili.

Další výlety z popisované oblasti naleznete zde: Voděradské bučiny a Penčický okruh - procházka lesní stezkou

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete