Ale stačila maličká zprávička, nebo info, že na horách ve vyšších ,,sférách,, je jasno a teplo. Ve zprávě byla i zmínka, že bude o prodlouženém víkendu jezdit mimořádně naposledy stará dosluhující sedačková lanovka na Sněžku. Zajásala jsem a dala povel vyrazit ven, vždyť nedávno jsem zalitovala, že už se nesvezu, je rozhodnuto, že starou lanovku nahradí nová moderní, kabinková.

Až teprve při projíždění Velkou Úpou a mírným stoupáním do Pece se mlha ztrácela. Vykukovalo slunko. Začali jsme se těšit, že prožijeme krásný den. Krátkým výstupem k historické lanovce se nám plíce začaly plnit svěžím čistým vzduchem a dobrým pocitem, který se stupňoval, když jsme se usadili a nechali se vyvést po ocelovém laně nad stromy do výšin, směrem k nejvyšší hoře naší republiky, na Sněžku. Jízdu jsem si užívala a kochala se pohledem do kraje. A bylo co obdivovat, taky když už stará lanovka dojížděla své poslední dny, tak se slušelo zavzpomínat.
Touto lanovkou jsem se svezla několikrát, ale každá jízda byla jiná, jednou ve vichru, jindy v zimě, ale i v prosluněném létě. Jedna vzpomínka mi připomněla školní období, když jsme se v zimě s lyžařským oddílem těch nejstatečnějších, nejzkušenějších lyžníků, vydali ze Špindlerova Mlýna přes hřebeny do Pece na chatrných lyžích s ,,kandahárem,, a v gumových botách zvaných ,,lyžáky,,. Vzpomněla jsem, jak jsme na lanovce v mrazivém větru statečně drželi každý svá prkýnka, až nám mrzly prsty v rukavicích.

Později jsem několikrát absolvovala jen poloviční výjezd a několikrát i s maličkými dcerami. Nedávno to byla jízda rozlučková a přálo nám i slunečné listopadové počasí. Nahoře na Sněžce jsme strávili před túrou po hřebenech zpět do Pece delší dobu rozhlížením po okolních kopcích, které se ztrácely v inverzním závoji. Se zatajeným dechem jsme pozorovali, jak bílá mlha pomalu zakrývá údolí, jako když ,,bílá řeka,, zaplavuje a rozlívá se mezi kopci dál a dál. Bylo to cosi úžasného, co se nevidí tak často.
Přes rašeliniště, Luční boudu a Výrovku, jsme pomalu beze spěchu došli na Liščí horu. Nedaleko je na Hnědém vrchu nová rozhledna s výhledem do Krakonošova království.

Túra se opravdu vydařila. Nahoře na vrcholcích bylo v tuto dobu opravdu nádherně, že jsme vůbec nespěchali dolů do inverze. Po celý den jsme měli nad hlavou zajímavě počmáranou oblohu od letadel, takové množství čar jsem ještě neviděla. Jediná smůla byla, že jsme šlapali převážně z kopce a to mě pak bolela kolena a lýtka tři dny. I když já se neustále hrabala na hřebeny a vyvýšeniny, aby se mně zadařily super fotky. A zadařily se všechny, takže fotky O.K. a nohy K.O. Tak jsme to chtěli, užít si posledního mimořádně teplého dne na nejvyšším vrcholu našich hor.
Krakonoši, díky za počasí, máš to tam krásný.
Hanina51 - čtenářka
ChytráŽena.cz