Procházka půvabným Pískem

Po řece Otavě za vorem vor,

v jarech a létech odplouvaly,

míjeli v dálku zrozenci hor,

a my se za nimi dívávali.

Samozřejmě že se jedná o báseň Fráni Šrámka a asi správně tušíte, že vás dnes chci pozvat do jihočeského Písku.

Jako malá jsem kousek od Písku trávila každé léto (ony vory na Otavě už tedy nepamatuji :-)) a poklidné město ve mně zanechalo spoustu vzpomínek. Dost možná, že s odstupem let i trochu zkreslených a ovlivněných filmy - Stříbrný vítr a Měsíc nad řekou, natočenými na motivy děl Fráni Šrámka režisérem Václavem Krškou. Mám teď na mysli onu poetiku místa, písecký genius loci.

Pak jsem dvacet let v Písku nebyla. A když nás napadlo, že bychom v jeho okolí mohli strávit dovolenou a při ní samozřejmě toto město navštívit, začala jsem mít trochu obavy. Bude Písek takový, jaký si ho pamatuji - idylické, trochu ospalé maloměsto? Nebo tu budou všechny ty výdobytky civilizace, billboardy, herny, McDonald a vietnamští trhovci... a to co bylo na Písku magické se už vytratilo a přes rámus aut neuslyším hučet řeku a vát stříbrný vítr?

město Písek Snad se mohou zdát tyto obavy malicherné, ale s ohledem na změny, které se za onu dobu udály, jistě ne neopodstatněné. A nejde jen o změny politické, ale třeba i o srpnovou povodeň v roce 2002, při níž byl poškozen i Kamenný most.

A tak po pečlivé přípravě zaparkujeme Na Výstavišti, přecházíme most ze 13. století a kolem domu U Slona míříme na Velké náměstí. Naše první cesta vede k Prácheňskému muzeu a do informačního centra, které se krátce před naší návštěvou přestěhovalo do nově zrestaurovaných prostor Sladovny.

Kolem kostela Povýšení Svatého Kříže pokračujeme do ulice Fráni Šrámka, ale hned za hotelem odbočím do nenápadné proluky - ano, je tady pořád a nikdo ji nezastavěl - otvírá se tu výhled na řeku, tak jak ho známe z filmu. Jen ten měsíc momentálně chybí.

Pokračujeme k bývalé Putimské bráně, cestou míjíme dům "U Koulí", název má podle do fasády zasazených dělových koulí z dob dobývání města. Zde Šrámek pobýval v době studií, a ačkoliv strávil v Písku pouhých deset let svého života, stal se jedním z jeho nejznámějších obyvatel. V domě také krátce pobýval básník Adolf Heyduk, a jako student na podnájmu spisovatel Josef Holeček.

Milou novinkou je pro nás obnovený gotický příkop (zpřístupněný 2006) s parkovou úpravou. Když do něj sestoupíte, můžete mj. projít i pod kamenným mostkem - zde si povšimněte bronzového otisku v dláždění. Jde o otisky prvních lidských (dětských) nohou, které do prostoru obnoveného mostního oblouku po 164 letech poprvé oficiálně vstoupily.

Kolem bašty pod bývalou Putimskou branou, na níž vlaje písecký prapor v městských barvách modré a žluté, sestupujeme kolem hradeb k řece. Čeká nás opravdová rarita - Městská elektrárna. Písek byl prvním městem v Čechách, které mělo stálé veřejné elektrické osvětlení. Nejprve zde na zkoušku 23. června 1887 rozsvítil český elektrotechnik František Křižík několik obloukových lamp v centru města, a když se novinka ujala, bylo osvětlení rozšířeno a provizorní lokomobila nahrazena touto elektrárnou. Mj. zde uvidíte i staré výrobní zařízení v provozu.

Naše další kroky povedou zpět kolem hradeb či gotickým příkopem na nově vydlážděné náměstí s kostelem Narození Panny Marie. Po předchozí rezervaci (přes webové stránky IC Písek nebo v infocentru) můžete vystoupat na ochoz ve výšce 42 metrů. Kromě krásného rozhledu na město si zde můžete prohlédnout dochovanou světničku věžného, v níž je umístěn hodinový stroj. Ještě zmíním, že zdejší největší zvon sv. Václav má hmotnost kolem 1300 kg.

Stejně jako kostel i domy v okolních uličkách mají obnovené fasády, takže obdivujeme např. dům U Stříbrných denárů, U Bílého beránka a sgrafity a malbami alegorických postav ozdobený dům na nároží u Alšova náměstí.

Trochu stranou zájmu je bývalá synagoga ve vedlejší - Soukenické - ulici. Je z roku 1871, v době nacistické okupace byla uzavřena a po válce již nebyla obnovena.

Kolem plastiky Svatého Floriána na Havlíčkově náměstí procházíme pasáží do Palackého sadů. Hodláme zde navštívit proslulý hostinec „U Reinerů“, kde se čepuje pivo od roku 1844. Naproti hostinci je budova divadla a obnovený hudební pavilon.

Parkem scházíme k řece a přes most se plni zážitků vracíme na parkoviště. Obavy i nostalgie jsou pryč, Písek je žijícím, pulzujícím městem s krásnými opravenými památkami, širokou škálou kulturních akcí i možnostmi sportovního vyžití. Rozšířila se nabídka kavárniček, cukráren i tradičních hospod. Je stále městem, které má svou atmosféru a kam se budeme rádi vracet. (A to jsme od té doby již několikrát učinili :-))

Písek má i krásné okolí, ale tam vyrazíme někdy příště.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete